once upon a time...

4. august 2011 at 21:48 | Neexistující. |  Neexistující slova.
dny se střídají, stejně tak i počasí. jindy chladný den prosvětlilo slunce a naděje na opravdové léto. vytáhli jsme šortky, sluneční brýle a s úsměvy na rtech vyrazili do ulic. je přece léto! slunce nás hřálo v zádech, vychlazené nápoje kolovaly kolem a malé děti na nás vyjukaně koukaly. je léto. a všechna to krása a radost se jako kdyby rozpadla, když se na nebi objevila první hvězda... a přesto to bylo ještě pořád léto.



víte, vlastně bych sem ani nepsala. veškerý můj čas se točí okolo mě, jelikož se snažím něco dělat. vychytávám své chyby, moje psychika se snad žene vpřed. bohužel dnešní datum je zvláštní. pro vás ani tak moc ne, pro mě to není zas tak velký datum, ovšem pro tenhle blog je to velký den.

je to ROK, co jsem vstoupila do blogového života lidí, které ani neznám. stala jsem se anonymní, skrytá za divnou přezdívkou a s pocitem, že tady můžu urážet samotnýho boha a vám to bude jedno. začala jsme optimisticky, radostně, s myšlenkami, že povedu internetový deník a všechno bude fajn.

tyhle myšlenky se během pár měsíců změnily na temné díry mého života. už to nebyl ten blog o té holce, co ráda píše o ničem. vlastně se z toho stal útulek pro mý myšlenky. nějaká úschovna, skladiště, odpad, který neměl v mé hlavě co dělat.


pomohlo to?
nevím, za ten rok, co tu jsem se toho spoustu událo. byly chvíle, kdy jsem chtěla utéct, kdy se mi chtělo brečet, kdy jsem chtěla říct všem lidem to, co si o nich doopravdy myslím. byly chvíle, kdy jsem nepoznávala samu sebe, ale byly tu. tu chvíle osamocení a plné tiché prázdnoty člověka, který čekal něco víc. a ještě pořád vlastně čeká. bůh ví na co.

za ten rok jsem se toho spoustu naučila. potkala jsem tady blogy - některé lidi - našlo se prostě i pár radostnějších věcí na tom světě. s jistotou mohu prohlásit, že bych to nevzala zpět. i kdybych mohla. ne. tohle jsou věci, činy... za které jsem zodpovědná a částečně jsem na to i pyšná. je to prostě můj druh terapie. jsem sama sobě psychiatrem. nějakým způsobem.

možná tu teď nejsem, ale věřte, že jsou chvíle, kdy sem toužím napsat. dlouhé články, stohy o tom... o čemkoliv. ovšem začátkem prázdnin jsem si řekla, že to zkusím bez blogu. ne úplně, samozřejmě, ale prostě... jiný druh terapie, řekněme. převedení teorie do praxe.
takže věřte, vy, kdo sem ještě někdy zavítáte, že vím o vašich komentářích, vím o vás a neignoruju vás záměrně. jen na to jdu teď jinak, svým zvláštním způsobem. a věřte, že se ještě vrátím, plná černých, šedých, snad i bílých myšlenek a pak s vámi ráda budu debatovat nad světem.

ovšem dneska tu jsem pro blog. změnila jsem mu vzhled - obrázek s textem, který mne uchvátil a kterému začínám rozumět. pracuju na tom, aby to tu nebylo až tak depresivní a pesimistické. a na začátku školního roku... kdo ví... se možná vrátím v plné síle...


 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 undead Trent undead Trent | Email | Web | 5. august 2011 at 7:39 | React

uf! a já už se bál, co s tebou je..
no, tak hlavně hodně úspěchů s tou terapií, držíme palce. :)

2 Osa Obsurda Osa Obsurda | Web | 7. august 2011 at 19:57 | React

ten text na obrázku je neskutečně inspirující- povedlo se ti donutit mě přemýšlet
virtuální svět je milý; hodně štěstí

3 Telsa Telsa | 8. august 2011 at 11:23 | React

Hlavně se drž a mnoho úspéchů. Bude to trnitá cesta.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement