somebody's cliché.

4. june 2011 at 22:42 | Neexistující. |  Útržky života
Jako každý rok, tak i tento lezu když je bezvětří s máti ven a hrajeme spolu bembiš. je to jediná aktivita, kterou spolu vyvíjíme bez toho, aniž bychom na sebe řvaly. pouze pinkáme, dýcháme a počítáme odpaly. jak jednoduché, že? tentokrát jsem razila ven se sestrou, jelikož od včerejška konverzace mezi mnou a mámou upadla na bod nula. pinkaly jsme si... měly blbý řeči... bylo to fajn... fajn do té doby, než...



... než přišli oni. a s nimi přišlo i to, co u sebe chci a zároveň nechci. po čem toužím a za co se nenávidím. ozvala se minulost, pocity, který v sobě nosím... musela jsem se na ně usmát, pokývat hlavou, říct čau... na jejich otázku, zda jdu ven jsem se falešně zasmála a řekla, že jsem venku. ušklíbli se a řekli, že já vím, jak to myslí oni. to jsem nekomentovala. nekomentovala jsem ani jejich šepot a pohledy, které na mě vrhaly. mlčela jsem a čekala, až odejdou.
odešli.

mlčela jsem i tehdy, když se mě sestra zeptala, o co go. mlčela jsem i tehdy, když se mě zeptala, jestli to byli oni, s kým jsem šla kdysi ven. mlčela jsem a pak jsem odpálila. přitom jsem se hodně krát otáčela za tou skupinkou lidí a tolik toužila jít s němi, odhodit pálku, zapomenout na sestru, na tichou domácnost mezi mnou a rodiči, na tisíc povinností, co mě ještě čekají...

chtěla jsem jít s němi na to místo, který tak důvěrně znám a utopit se vtom, co mi přijde do rukou, neřešit přítomnost, minulost... prostě nic.

místo toho jsem zůstala a hrála dál. přitom jsem prožívala jednu menší smrt a nenáviděla se. vážně jsem se hodně nenáviděla, v tu chvíi, proto, co chci a proč to chci, proto, jakej jsem slaboch, proto, že chci utéct a spadnou do něčeho, co být nechci.


vlastně od pátku, do neurčité hodiny to nade mnou leží. když mi psala M. jak to vypadá s bazénem, na který plánovala jít, řekla jsem jí, že nejsem přítomna. když se zeptala proč, řekla jsem, že kdybych byla, řekla bych jí spoustu hnusných věcí. pak jsem jí napsala k tomu bazénu - že tam jde s A. a jestli tam jdu já, nebo je, po tom je její velký hovno. napsala sbohem. od té doby jsem s ní nekomunikovala. ani nechci. nechci psát veselý smajlíky, říkat jojojo, když přitom uvnitř sebe křičím nenene. konverzace mezi mnou a M. taky ustává. Možná je to proto, jak snadno A. odpustila to, co udělala - a A. toho udělala zatraceně hodně... jenomže... zase pláču na špatným hrobě.
ale tak to prostě je, žeano.

H. teď pomalu přichází na to, že lidi jsou svině. že nemá nikomu věřit, že svět je zatraceně špinavý místo na to, aby tady bylo něco dobrýho. alespoň v našem případě. jen tak pro informaci - H. je/byla nejlepší kamarádka A., která je kamarádská se všemi až to bolí a přitom rozhlašuje, že na pravé přátelství nevěří. všechno je to strašně vtipný, smutný a zmatený.

mám chuť zase od všeho utéct, od lidí, od všeho, přesně, jak jsem psala v minulém článku.
a vlastně se stále pořád jen opakuju. ty samé věci, ti samí lidé. ten samý život a čas.
Zatraceně unavující.

Kousnem hloubš a klesnem níž
Takový je život
Ty to víš
a zítra bude hůř
touha vzít do ruky nůž
mizí v dáli
mizí s námi

jdem zas dál…
marná touha být sám…
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Telsa Telsa | 5. june 2011 at 11:16 | React

No jo....kamarádi. Existujou takový paraziti, kteří z tebe vycucnou, co potřebujou a když už není co, odhodí tě. Pak jsou tu takový, kteří s tebou rádi tráví čas a podrží tě. Ty bych chtěla někdy najít.
Já mám ráda stereotyp. Vím, co se odehraje a nemusím se připravovat na další bolest. Prostě přečkám tu samou.
Přeju ti obvazy na tvé rány.

2 Neexistující Neexistující | Web | 7. june 2011 at 18:47 | React

[1]: děkuju. ráda bych ty proklatý obvazy našla.
kamarádi jsou jeden velký otazník. já zatím narazila na ty, kteří u sebe mají ty úžasné uvozovky - "". možná je prostě to americký kamarádství velkej kec, po kterém všichni toužíme.

3 undead Trent undead Trent | Email | Web | 9. june 2011 at 7:51 | React

jo, lidi sou prostě divný ( a v drtívé většině případů i pěkný svině, vím z vlastní zkušenosti, o čem mluvím ).. začíná v tom být na můj vkus až příliš mnoho přetvářky, falše, touhy po moci a kontrole nad druhými.. všichni chtějí, abys byla jako oni, měla stejný přátele, stejný zájmy a abys je poslouchala. vysrat se na to. na všechno.

jinak, opět se ti povedlo to perfektně podkreslit tím zvukem, za řeč stojí i ten rýmovaný veršovaný konec. po technické stránce dobrá práce, k obsahu se takhle technicky vyjadřovat nebudu. 8)

[2]: podle mě to není jen kec, znám i lidi, kteří mi v rámci svých možností helfnou, když jim o problému řeknu. a kteří nejsou svině a kteří sou bez uvozovek. jen škoda, že takových je jak šafránu..

4 Neexistující Neexistující | Web | 9. june 2011 at 19:21 | React

[3]: pokud jsi potkal takový lidi, kteří jsou ochotni pomoci, tak jsi velice - velice šťastný člověk.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement