pryč.

30. june 2011 at 22:58 | Neexistující. |  Útržky života
půl rok mého života je pryč společně s veškerým smetím z PC. fotky, texty... to, čím jsem se půlrok zabývala zmizelo během pěti minut. jediný, kdo tím trpěl jsem byla já. společně s fotkami a vzpomínkami na člověka, který už není. a všichni se usmívaj a je všecho fajn. ne. mě není fajn. je mi zle, hnusně, smutně. protože... co když fotky byly to jediný, co po něm zbylo? a kdy už se nevrátí... kde... kde ho uvidím usmívat se?
dnes jsem měla velkou chuť z toho prostředí okolo mě utéct.
a nejlepší je - je to moje chyba. to, že fotky nebyly na pevným disku, že ani ty texty nebyly na pevným, že byl špatnej windows... my mistake.
dnes jsem se po dlouhé době složila. zalezla jsem do kouta a lízala si rány. vlastně to bylo po dvou rocích, co se na mých tvářích objevily slzy. a i za ty jsem se nenáviděla, jelikož to byla slabost. a v dnešním světě si člověk nemůže dovolit slabost. dnes ne...



po pár hodinách spánku…

inspirovala jsem se. během určité chvíle jsem si uvědomila, že se ve všem tak nějak plácám. od ničeho k ničemu. s nikým a se všemi zároveň. a proto se potřebuju vrátit na začátek. zjistit, kde se to všechno zvrtlo. a pak? neudělám s tím nic, pravda, ale moje duše bude mít pokoj. něco tam uvnitř mě totiž touží po tom, obvinit jednoho konkrétního člověka a říct "byls to ty, kvůli tobě jsem na tom tak zatraceně špatně". bohužel s jistotou mohu prohlásit, že nikdo takový neexistuje. tam, kde se nacházím se nacházím jen v důsledku toho, co všechno jsem udělala a co všechno udělali ostatní. a já vím, že si to částečně zasloužím. protože už pár let nenosím skvělou samolepku "good girl". ne, už ne.

proto následující řádky budou... o mě. a o tom, co se stalo předtím. nevím, jestli v tom pak budu pokračovat a odhalím vám vše, co bylo. možná si to sepíšu někam bokem a budu se na to snažit přijít sama. možná ne. každopádně právě teď potřebuju napsat první část mého života sem. nevím proč. je mi to jedno. nestarém se. nenutím vás to číst, nenutím vás dělat nic. ten červenej křížek vpravo nahoře je vaše volba, sakra.
takže...

... vítejte v mém životě...

/následující osoby existují - už tomu tak bude - místo, čas a jména jsou pozměněny, protože si stejně nepamatuju, jak přesně to tenkrát bylo.../

Když se zamyslím nad tím, kdy se velký kolotoč začal roztáčet, s jistotou mohu říct, že to bylo ve chvíli, kdy jsi, Ali, přiletěla do třídy a řekla si, že budeš dělat zkoušky na gympl. Byly jsme v páté třídě. Nejlepší kamarádky. Best friends forever. A byly jsme naivní.
Myslím, že jsem tenkrát jásala a řekla, že do toho půjdu taky. Jelikož - když byla šance, že bychom mohly vypadnout z našeho maloměsta, proč toho nevyužít, že? A my jsme toho využily.
Pamatuju si, že se k ním přidala i Iveta a všechno bylo fajn. Taky si pamatuju, jak ti vaši nakoupili fůru knížek a ty ses učila. Vážně ses učila. Na mě se naši v mé naivinosti shovívavě usmáli a koupili mi nějaké tři knihy. vtipné na tom bylo, že jsem zvládla vypočítat tak tři příklady z pěti. a i to byl vlastně úspěch. prostě... celkově jsem si šla zkusit zkoušky na gympl... ze srandy. tys tam musela, nebo chtěla. kdoví.
každopádně - já se dostala, ty ne.
a možná to byla právě tahle chvíle - objevu, že jsem lepší, než ty, když si mě začala nenávidět, nebo ke mě chovat zášť. možná tě ještě víc dožralo, že třetí, která se tam s námi jela "zkoušet" byla na tom líp, než ty. možná ti do toho kecala i tvoje máti... nevím.
každopádně s jistotou můžu říct, že tehdy, ještě ten den, kdy na netu vyvěsily předběžné výsledky a já zjistila, že jsem těsně nad čarou a ty si nad čarou se naše skvělé kamarádství začalo hroutit.
a tehdy se vlastně začal hroutit i celý můj život. nebo alespoň já se tak na to koukám...
myslím, že si tehdy prohlásila něco o tom, že to nevadí. Žes tam vlastně ani nechtěla. A já ti věřila. Neměla jsem důvod ti nevěřit, chápeš? Řekla jsem, že to je stejně na nic. Možná něco v tom smyslu, že je to blbej gympl. Jenže pak přišla otázka toho, zda tam mám jít. A víš, když se na něco ptáš lidí, čekáš odpověď. Bylo mi… kolik? Jedenáct? Byla jsem blbá a naivní. A ptala se všech - mám nebo nemám jít? A co udělali ostatní? Řekli "je to tvoje volba". S jistotou snad můžu říct, že to nedělali proto, abych se cítila utlačovaně. Abych jim pak nenadávala, že mi ovládají život, nebo tak něco. Spíš to udělali tak, aby v budoucnu, kde se právě teď nacházím, mohli říct "vybrala sis to sama". A oni můžou žít s pocitem, že to, jak na tom jsem teď, není jejich vina. A nikdo je z ničeho neosočuje. Všechno je to moje chyba.
Nevím, kdy jsem se definitivně rozhodla. Ale stalo se tak. Šla jsem na gympl. Smála se a říkala "bude sranda". Jenže sranda to už dávno nebyla.
Víte, abyste chápali - musím vám objasnit vztah, který jsem s Ali měla. Byla jako moje sestra. Jako ta fajnová sestra, moje dvojče. A vážně jsme si byly podobný. Blondýny, vysoký, samá noha, ruka… byly jsme pořád spolu. A tebe jsem považovala za sestru, ne tu, která se mnou bydlí v době. Tu jsem skvostně ignorovala, jelikož… si tam byla ty. A já ti věřila, říkala jsem ti všechno… byla jsem vážně naivní. A možná si, Ali, byla ty ta zkušenější. A možná se to celý roztočilo už ve chvíli, kdy jsem si začala něco s R. po kterém si taky toužila. Možná to bylo už tehdy. A nebo to byl důsledek těch dívčích válek, kdy jsme v jednu chvíli byly kamarádky, v druhou ne. Možná tě to už tenkrát unavilo a otrávilo.
Každopádně se v tobě něco změnilo.
A jakmile se našla možnost mi zničit život - co se citové stránky týče - neváhala si. A ta chvíle přišla právě s gymplem.

Možná v tom bylo až příliš mnoho dokonalosti…


kdo si chce přečíst zbytek toho napínavého příběhu a objevit způsob, jak si posrat život? ujišťuji vás, že tohle není poslední, co tady strčím, ovšem dneska... dneska se potřebuju nadechnout. takže o mém životě zase příště.

přišlo mi poetické strčit sem článek třicátého. s tím taky přišla myšlenka o tom, že tohle je vlastně čára za uplynulé čtyři roky. tehdy to začala, tady je pauza, v žáří se pokračuje. někdy během mé nepřítomnosti přišlo na řadu spoustu zvláštních myšlenek. jedna z nich byla - dělat něco, sakra, se svým životem. a pořád tu ta myšlenka je. někde v mé hlavě a pobízí mě něco dělat. právě teď - hned. cokoliv. kdekoliv. změnit něco za ty dva měsíce, začít zase znovu.
a je to lákavá nabídka.

k festu.
chtěla jsem tomu věnovat článek plný nadšení - speciálně pak něco pro Trenta. ale v momentálním rozpoložení o všechno shrnu do většího odstavce a zamknu někde ve své mysli.
teď speciálně pro Trenta:
Trente, jestli jsi během těch pár hodin, co jsme měli možnost se poznat, zachytil jakékoliv negativní pocity (či tak něco), věř, že to nebylo kvůli tobě, nebo kvůli tvé osobě. chyba byla na té druhé straně. například na té mé. opravdu jsem se těšila, vážně jsem chtěla být ta upřímná, super holka - taková, jaká jsem půl dne během deseti měsíců během roku. chtěla jsem být taková, jakou mě vidí H. a M. jenomže si tam byl ty. a to není myšleno zle. vážně ne.
chci ti to objasnit. Neexistující žije zde. a vlastní kousek mé mysli. je někde vnitř - vyskytuje se v různých vrstvách lidstva. a jenom někdy. když je na tom hodně špatně. a jde o to, že když jsem tam třeba seděla - vedle tebe, H. a M. cítila jsem Neexistující. cítila jsem kousek sama sebe, jak je mi ze sebe zle. a prožívala jsem chvíle, kdy jsem chtěla vážně hodně daleko utéct.
a nebyla jsem úplně ready. neřeknu ti, co všechno v tom bylo - ale bylo toho zatraceně hodně.
ovšem omlouvám se, pokud si zachytil nějaké špatné vlny. tohle všechno bylo pouze v mé osobě. a v těch okolo taky. jistě sis o H. a M. udělal obrázek. nebudu ti ho vyvracet. pokud je udělán v růžových - barevných barvách, nech si ho. chci tě jen ujistit, že ty věci, který tady píšu... nejsou výmysl bláznivého člověka. to, s čím ses na festu setkal byly prostě lepší stránky osobnosti. až na A. - ta měla ubytovat M. možná si to zaregistroval.
nechci ti nic vyvracet. ale s hlavou jasnou, jakou mám právě v tuhle chvíli ti chci říct, že pod povrchem smíchu a ironických narážek bylo rozkládající se přátelství. když jsme šly pro tebe na nádraží - možná si to nezaregistroval - ale i tou cestou jsme se pohádaly. a bylo to kvůli volovině. a vlastně to mělo být bráno jako sranda. jenomže pro mě už má slovo sranda jiný rozměry. taky ti můžu klidně říct, že pár hodin po příjezdu všech domů jsme se s A. pohádaly. Já a H.
a je mi zle z toho, jak A. dokáže zahodit za hlavu dvanáctileté kamarádství s H. nechci mít nic společného s takovým člověkem. přesto mám.
přestože si to viděl jinak, než my - ten večer byl hodně zmatený.
ale tys byl fajn. byls milej, přátelskej, hodnej, zábavnej... byls Trent. a já ti radím, aby ses Trenta držel, protože to je vážně pohodový chlapík.
možná, že kdyby to bylo celé jinak... kdybych já byla taková, jaká jsem bývala, možná bych se ti víc otevřela a nemlčela tak často, jako ten večer. jenomže to nešlo... a možná to i nepůjde.
ale o tom jindy.
chci ti říct, Trente, že za těch podmínek, jaké byly ten večer stanoveny, jsem si to užila. užila jsem si to, jak nejvíc jsem mohla a i když to možná nešlo vidět, někde tam uvnitř mě se kousek mého já bavilo. skandovalo a bylo opito radostí. i když to tak navenek nevypadalo.

byl to fajn večer a já ti za něj děkuju, Trente. DÍKY.



tak nějak je mi zvláštním způsobem fajn. nenervuju se. nebavím se s A. - vytěsnila jsem ji. a mám pocit, že kamarádství mezi H. a mnou se zlepšuje. jde spíš o to, že ji poslouchám a ona tu je a říká "řekni to". a je fajn vědět, že je tu někdo takovej. a doufat v to, že někdo takovej to nepošle dál. takže možná... někdy.
taky mám pocit, že s M. to zase vypadá líp. ne zas až tak líp. nečekejte jasno, spíše polojasno. ale... jde o to, že ji chápu a neberu ji tak vážně. jde tak zaroveň mimo mě a zároveň se mnou. alespoň pro tuto dobu...

co se týče zbylých front, na kterých bojuji?
vedeme zákopovou válku, děti, a pořád stojíme na místě.


takže... zase příště.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 undead Trent undead Trent | Email | Web | 1. july 2011 at 9:10 | React

takže - článek o festu sem už zveřejnil. jen co z něj vygumuju slovo "neexistující", podle kterýho by mohli najít tvůj blog, rozešlu ho H. a M.

co se toho, co mi tu píšeš, týče, tak věz, že růžový brýle nenosím už hezky dlouho.. púopravdě, načítal sem tam tehdy hlavně tebe a H., M. mi zase tak zásadně neutkvěla. ale taky na ni nemám žádné zvláštní negace. že měla A. ubytovat M., to sem neregnul, ale že to dopadlo tak, jak to dopadlo, to mě ani moc nepřekvapuje. ta holčina mi přišla trochu mimo..  že si mlčela a vnějškem moc superlativně nebavila, toho sem si všiml a nebylo mi z toho úplně skvěle, ale tak bral sem, že si kdo si, že taková Neexistující asi je. a respektoval to. i když tvá mimika mě přiváděla do stavu nicnemohoucího zoufalkství. trochu. ale tak sem rád, že ses teda v rámci možností bavila. že sem teda nakonec nepůsobil jako naprostej idiot a kretén.. :D
a že byl večer zmatený? máš recht, pomalu sem nevděl, jak to celý šlo po sobě a taky sem to několikrát zmínil v tom článku.. :D

hele, více příště, není čas. musím umít záchod, vytřít a šupem do kanclu imitovat práci. 8) :D dyk mě znáš ( trochu ).

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement