June 2011

pryč.

30. june 2011 at 22:58 | Neexistující. |  Útržky života
půl rok mého života je pryč společně s veškerým smetím z PC. fotky, texty... to, čím jsem se půlrok zabývala zmizelo během pěti minut. jediný, kdo tím trpěl jsem byla já. společně s fotkami a vzpomínkami na člověka, který už není. a všichni se usmívaj a je všecho fajn. ne. mě není fajn. je mi zle, hnusně, smutně. protože... co když fotky byly to jediný, co po něm zbylo? a kdy už se nevrátí... kde... kde ho uvidím usmívat se?
dnes jsem měla velkou chuť z toho prostředí okolo mě utéct.
a nejlepší je - je to moje chyba. to, že fotky nebyly na pevným disku, že ani ty texty nebyly na pevným, že byl špatnej windows... my mistake.
dnes jsem se po dlouhé době složila. zalezla jsem do kouta a lízala si rány. vlastně to bylo po dvou rocích, co se na mých tvářích objevily slzy. a i za ty jsem se nenáviděla, jelikož to byla slabost. a v dnešním světě si člověk nemůže dovolit slabost. dnes ne...

každý na svým písečku.

17. june 2011 at 20:39 | Neexistující. |  Neexistující slova.

slunce zas o trochu níž a ulice šedivěj. blbej den za tebou. táhneš se s taškou a batohem, mhouříš oči proti slunci a je ti na chcípnutí. je pátek. kruhy pod očima se zas trochu protáhly a boty jsou od bláta. blbá učitelka tělocviku. za dva měsíce naschle. míříš štěrkovou cestou k domu, ignorujíc pohledy lidí, kteří tě míjí. zas tak moc o pozornost nestojíš. převládáš chuť utéct, přesto tvé nohy jdou tou stejnou cestou, jako včera... jako předvčerejškem. a jdeš a nezastavuješ, i když chceš utéct. teď ne. ještě ne... míříš za barák a snažíš se vypadat jako člověk. narovnáváš záda a snažíš se o úsměv.
na otázku, jako bylo ve škole, odpovíš, že skvěle.
a další den je za tebou.

the times i have the most to say are the times that i can't talk.

9. june 2011 at 23:37 | Neexistující. |  Neexistující slova.
Vlastně jsem tady zase nechtěla psát. Ne, nechtěla. vyřídit komenty a pak zase zpátky do světa lidí. nechtěla jsem zde psát, sakra, ne. a stejně to dělám, místo toho, abych se donutila sednout si k češtině a naučit se na zítřejší test, jelikož vážně nic neumím. a stejně tu sedím a poslouchám písničky, který jsem objevila, a který objevily mě, a utápím se v té své malátnosti, jelikož není nic důležitějšího, než se v něčem utápět.


somebody's cliché.

4. june 2011 at 22:42 | Neexistující. |  Útržky života
Jako každý rok, tak i tento lezu když je bezvětří s máti ven a hrajeme spolu bembiš. je to jediná aktivita, kterou spolu vyvíjíme bez toho, aniž bychom na sebe řvaly. pouze pinkáme, dýcháme a počítáme odpaly. jak jednoduché, že? tentokrát jsem razila ven se sestrou, jelikož od včerejška konverzace mezi mnou a mámou upadla na bod nula. pinkaly jsme si... měly blbý řeči... bylo to fajn... fajn do té doby, než...