we're too young to care.

31. may 2011 at 22:09 | Neexistující. |  Útržky života
Vracím se. tak jak jsem to udělala vždy předtím. Nasadila jsem úsměv a zaplula mezi ty lidi, se kterými chci a nechci být. Piju kávu a svět se opět otáčí okolo své osy. Vlastně to vypadá úplně stejně, jako předtím. Nic se nezměnilo. Mé pětidenní vykolejení a izolace od světa byla zapomenuta, neb... - kdy by se staral? Jsem zpět, žádné další otázky proč. A snad... kdyby se ptali, tak co bych řekla? Asi bych ani nechtěla odpovídat, takže je dobře, když se neptáte. Mlčí a ticho je vlastně taky super věc. Moc moc moc super věc.




Víte, lidi, možná je čas... zkusit to znovu.

Nedávno jsem měla takovej pocit. Chtěla jsem všechno ve svým životě změnit. Chtěla jsem svůj život vzít část po části, rozebrat ho a postavit z toho nový... hezčí hrad. Udělat z toho něco nového... úžasného. tak jako jsem přednedávnem změnila vzhled tohohle blogu. Žádné památky po tom starém. Jen nový kabát a nová šance. Strašně moc jsem chtěla, aby u mě v životě nastala nějaká změna.
Otevřela jsem střešní okno a nadechla se, koukla ven... a... nevím, možná jsem čekala... - růžový svět? Už si nevzpomínám, ale pravdou bylo, že tam venku to vypadalo pořád stejně. A tak došly mé myšlenky k bodu, kdy je energie na změnu pomalu opouštěla... jelikož... to, že se změním neznamená, že se změní i mé okolí, že?

takže... všichni budou stejní... všechno bude stejný... a co mi zaručí, že když se nějak změním, bude všechno lepší?
nic. nic. nic...

ne, doteď jsem už nepomyslela na změnu. a snad dlouho myslet nebudu. nehodlám hnout prstem pro tenhle zavšivenej svět, jelikož on nehne prstem pro mě. nehodlám dělat nic. Budu sedět na zadku a...

/geniální plán/

... a prochlastám se a prokouřím k dokonalosti.
včera mě napadla přesně taková myšlenka. zalézt někam, do pajzlu, tam, kde tváře mizí v kouři, lidé hulákají na televizi a kde se barman musí příjemně usmívat, jelikož se to od něj očekává. přesně na takový místo bych zalezla, do koutku... snad bych pozvala další ztracence a pak bychom svobodně klábosili až do rána. a na ránem bychom se přesunuli jinam... a opět zmizeli v kouři z cigaret. takže se prokouříme a prochlastáme k dokonalosti.
a pak už nebude ani ten kouř a ani chlast. ani peníze a divný pajzly... pak už nebudou ani lidi...

jen dokonalé trosky... - ale upřímně řečeno - co jsme právě teď, v tuhle chvíli?! co jsme kromě zastraných hovad, ubohých pokrytců a podalných lhářů?!

radši chci být dokonalou troskou...

šestýho, v pondělí, mám zkoušky. řečeno realisticky - srala jsem na to po celý rok a budu na to srát i tento týden. v pondělí si nakráčím ke klavíru, zasednu, udělám spoustu chyb a falešných tónů, ale přece jenom se na ty unudělný učitele usměju, takže mi dají za tři. s pocitem uspokojení a s jistotou, že moje učitelka klavíru bude mít další hodinu obsáhlou řeč na téma, jak líp jsem to mohla zahrát, příjdu domů odložím starost o klavír pro letošní školní rok nadobro.


what´s up?
Ideální vztah, který vládl mezi mnou a mámou mizí. Třikrát se jí zeptám na jednu a tu samou věc a ani jí nestojím za odpověď. Neideální vztah se sestrou pokračuje na hraně křiku a nenávisti. Do toho všeho se přidává bratr, babička, táta, pes… všude je spoustu hluku, i v noci. Ráda bych zalezla tam, kde je klid a jde slyšet… třeba jen šum lesa. Krásný šum lesů… chtěla bych cítit jen vítr ve tvářích a prostě zapomenout, že někde jsou lidi, co po mě zase budou něco chtít. V prvé řadě, abych se usmívala. Zapomenout na celou existenci lidstva a prostě si jen představovat, že tam, na té divné cestě, jsem jenom já a vítr. A svoboda a klid. A že po mě nikdo nich nechce.


Víte, co bych nejdříve udělala?
- ze všeho nejdřív bych si lehla do trávy a dívala se na mraky. Dívala bych se a jak malý dítě, kterým jsem kdysi byla, bych pozorovala mraky a snažila bych se v nich něco najít. A pak bych počkala na noc a dívala bych se do nekonečnosti hvězd. Tohle bych dělala. Pozorovala bych hvězdy, mraky… východ a západ slunce. Tiše, svobodně.
- A hned po tom… po tom… bych šla, zhulila se a zpila. Do němoty, uklidňující jak to slunko na obloze. Zpila bych se a snažila bych se zapomenout na ten klid, jelikož ten mě taky ničí… někde tam uvnitř. Vlastně… ve skutečnosti mě ničí úplně všechno…
- A až bych se probrala… nasedla bych na vlak… a jela pryč… a už bych se nevrátila…

Strašně krásně to zní. Zní to klidně… a je to něco, co bych rozhodně chtěla jednou udělat… respektive - nedělat nic. Jenom… být chvilku volná, bez povinností. Nevím, možná nabrat sílu na úsměvy… prostě něco… jen na pár dní…

Jenže tohle všechno se nikdy nesplní. Tady budou vždycky povinnosti, nutnost usmívat se a být hodná… a částečné chvíle, kdy se můžu ponořit do temnoty. Alespoň do té zatracené opilecké temnoty. A říkat si, že všechno bude fajn.

a ještě pořád je můj život takový... prázdný...
Nalháváš pravdy
a směješ se.
Odtáčí se zády
Ztraťme se…
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 justinbieber9 justinbieber9 | Web | 31. may 2011 at 22:11 | React

Pomohla by si mi ? ... je to iba jedna otázka neviem čo mám s tým urobiť ...
http://justinbieber9.blog.cz/1105/pomozete-mi

2 about-ronie about-ronie | Web | 31. may 2011 at 22:12 | React

bože dlouhej článek a mě se to nechce číst promin

3 Telsa Telsa | 1. june 2011 at 12:56 | React

Zatraceně, ani nevíš, jak ti rozumím. S každým tvým článkem jsem se dokonale ztotožnila. Akorát, že jsem si to připepřila sebepoškozováním. Prostě už jsem to nevydržela. Nikomu bych s tím neradila začít. Ke smutku a zlobě se přidá ještě pocit vinny. Všeschno jde do kytek.

4 Neexistující Neexistující | Web | 1. june 2011 at 20:04 | React

[1]: I love you, Justin Bieber. And I wanna kill you. Do you understand? / Aneb - ne, nepomohla.

[2]: Drahá Ronie-cosi. Nikde tu nemám napsáno, že tohle MUSÍŠ číst. Rozhodně ne. Rozhodně nechápu tvůj komentář, neb mi příjde vážně hodně - moc moc moc - zbytečný. A... otázečka - když ti můj článek příjde dlouhý, co děláš, když chceš číst knížku?!

[3]: Telso... - upřímně řečeno jsem moc velej slaboch na to, abych si sama sobě něco udělala. Kdyby tomu tak nebylo, dávno tu snad ani nejsem. A pocitu vinny docílíš strašně jednoduše. Já osobně jsem v tom expert.

5 undead Trent undead Trent | Email | Web | 2. june 2011 at 13:07 | React

ano. tak podle se podepíšu svou vlastní, posmrtně sraženou krví a použiju to jako svůj manifest. tou písničkou si to dokonale podkreslila, rozhodně máš talent zaujmout na první počtení, to se musí uznat.

tak tový geniální plán bych taky rád zrealizoval. jenže pokaždé narazím na pár drobností - nemám prachy, nechlastám a nehulím. což pokaždý způsobí, že sem ještě víc deprimovaný.. jestli ten plán jednou půjdeš uskutečnit, změním to. teda ne ty prachy, ale svý návyky. rozhodně se mnou počítej.

to druhý? máš pravdu. zní to krásně. a určitě to tak krásné i bude. ale proč by se to nemohlo splnit? přinejhorším se hecnu, šlohnu někde auto, unesu tě s pytlem přes hlavu a vyhodím někde za civilizací na louce. ostatní to chvíli bez tebe přežijou ( nic jinýho jim totiž nezbude ) a ty si aspoň na chvíli budeš moct užít volnost.

[4]: via 1.) jen do něj! :-E :D takovýhle mentály fakt žeru.. :D pokaždé mi připomenou, že na tom ještě stále nejsem tak zle.. 8) :D

6 Neexistující Neexistující | Web | 2. june 2011 at 22:25 | React

[5]: Děkuju. Nevím proč, ale zvedls mi náladu. Ne o sto procent - to nezvládne asi nikdo - ale nějak se ti povedlo, abych se pousmála.  

Co se týče plánu s prokouřením a prochlastáním k dokonalosti ani já sama v momentální době nehulím, nechlastám a ani nemám prachy. Neb tahle doba jednou znovu příjde... rozhodně budeš zvaným hostem.

Osobně ti dávám právo mne unést. Nebudu ti v tom bránit. a když to zvládneš, koupím ti čokoládu. a pak se zdejchnu navždy.

K prvnímu komentáři - ano, člověk si musí uvědomit, že je na tom zatraceně dobře, jelikož ještě nechodí na blogy a nežádá po někom, aby pro něj hlasovaly (nebo je i druhá možnost - člověk je na tom zatraceně dobře, když ještě nemá blog o Justinu). Ale až takhle jednou skončíme... tak to můžem rovnou zabalit...

7 undead Trent undead Trent | Email | Web | 3. june 2011 at 7:36 | React

[6]: tak to sem rád.

he he.. :D já už myslel, že sem snad jedinej, kdo nechlastá ani nehulí. že prachy nemá nikdo, to vím, to je všeobecně známej fakt a zvláště stát tomu teď nasazuje další korunu.. :D

juj! taková pocta.. a tu čokoládu hořkou, prosím. 8) žádný náhražkový hnědý máslo pojmenovaný "kakaová pochutinka", ale poctivou hořkou čokoládu.
jen doufám, že pak nepřestaneš psát, to bych se tě jal hledat a s ocelovou trubkou ( nikdy nevíš, na co se ti může hodit ocelová trubka! Terkelovi zachránila život. :D ) ti pak budu velmi důrazně domlouvat, aby ses ku**a vzpamatovala. 8)

hele, ale ani to ještě není tak hrozný. představ si, že by ses jednou vzbudila a zjistila, že JSI Justin.. :D :D to by byl teprv ten pravej průser. 8)

8 Neexistující Neexistující | Web | 3. june 2011 at 21:19 | React

[7]:Budu pamatovat na hořkou. S tyčí - navíc ocelovou - bych na sebe samu rozhodně nešla - a být tebou, tak to taky nezkouším.

Být Justinem... děsivá představa....

Strašně moc ti závidím přemíru usmívajících se smajlíků a tvoji veselou, optimistickou náladu. Strašně moc ti závidím...

9 undead Trent undead Trent | Email | Web | 4. june 2011 at 12:14 | React

[8]: ehm, napsat dvojtečku a déčko je jedna věc. skutečně se tak cítit druhá. to okno ve třetím patře vypadá kolikrát tak neskutečně lákavě..

dobrá, dobrá, tyč nechám doma. ( zato si vezmu tu dlažební kostku, muhehe! :-E :D )

taky si myslím. úplně mám při té představě potřebu najít pytlík na zvracení.. 8)

10 Telsa Telsa | 4. june 2011 at 12:40 | React

[4]: Slaboch? Takhle si spíš připadám já sama. Nemusela jsem si to udělat, ale už s tím nic nezmůžu. Nejde přestat. Doufám, že ty tu "odvahu" nikdy nenajdeš.
A vinna....nejhorší je, když začneš ubližovat sama sobě. Nemyslím řezaní, ale že se sama začneš zhazovat až to přeroste v opravdovou sebenenávist. Všechno je najednou horší. Začneš nenávidět svůj odraz, to co se ti honí hlavou, všechno co jsi kdy udělala. A potom ani nelituješ sebe, ale lidi okolo. Žes jim mohla ublížít. Že v nitru, víš, že tě mají rádi a stejně jim to děláš.
PS: Omlouvám se za případné hrubky, celkově nesmyslný komentář a za to, že si tu vylévám mindráky.

11 Neexistující Neexistující | Web | 4. june 2011 at 20:57 | React

[9]: Rád mlátíš lidi tyčí, popřípadě dlažební kostkou?

[10]: Nenávist je dobrej pocit. Díky nenávisti si uvědomíš, že ještě něco cítíš.
Nesmyslné komentáře vítám. celkově vítám všechny nesmyslný lidi, s chybama a jejich mindrákama. Cítím se pak méně sama.

12 undead Trent undead Trent | Email | Web | 6. june 2011 at 7:16 | React

[11]: jenom když mě serou. a tvůj odchod i odtud, ten by mě teda parádně sral.. 8) protože by opět ( !!! ) ubyl jeden z těch několika blogů, kam chodím a které mi přijdou normální. s něčím takovým se hrozně těžko smiřuju. nicméně můžem začít uzavírat sázky, kdo z nás se na to vykašle a odjede pryč. daleko. mám k tomu čím dál blíž.

13 Neexistující Neexistující | Web | 7. june 2011 at 18:45 | React

[12]: "normální". hezky řečeno. já si rozhodně normální nepřipadám.

oh, většina sázek, které uzavřu stejně prohraju. tak nějak mě to pak odrazuje od uzavření dalších. / ale i já k tomu mám blízko. vypadnout a jít. kamkoliv.

14 undead Trent undead Trent | Email | Web | 8. june 2011 at 7:28 | React

pojem normalita je poněkud relativní. záleží na tom, koho nebo co používáš jako srovnávací bod. a v porovnání se mnou jsi celkem značně normální. 8)

he he, já se taky nesázím. většinou proto, že se mi nechce přemýšlet nad tím, kdo by mohl vyhrát. a taky proto, že nemám prachy, který bych vsadil.. no, každopádně s tím musím počkat dva a půl měsíce. ale pak, pak to udělám co nejdřív to půjde. protože. protože doma je to čím dál víc v "kopru". vypadnout kamkoli, kamkoli pryč. jak já po tom toužím..

15 Neexistující Neexistující | Web | 8. june 2011 at 20:27 | React

copak nikde neexistuje ten sladký domov?

tak až vypadneš pryč - pošli odtamtud pohled, ať vím, že někomu se to konečně povedlo. :)

16 undead Trent undead Trent | Email | Web | 9. june 2011 at 7:56 | React

sladký domov? hele, na píchání inzulinu sem moc línej, ze sladkýho domova bych totiž asi dostal cukrovku. protože všeho s mírou. stačilo by, aby byla přítomna tolerance vůči tomu, jaký sem. ale oni ze mě prostě chtějí sebe.. kdyby aspoň byla tichá domácnost bez toho věčnýho kritizování..

pošlu pohled i novou adresu a napíšu k sobě epický příběh o mém odchodu do "exilu". 8) včetně tipů a triků a rad pro ty, co to ( jako ty ) budou chtít taky uělat. ;)

17 Neexistující Neexistující | Web | 9. june 2011 at 19:25 | React

Chtělo by to najít nějaký místo v oceánu, kde jsou pospolu menší ostrůvky, na který bychom my - ztroskotanci - zalezli a čas od času na sebe houkli, aby se ukázalo, že ještě žijem. užívali bychom si slunce, vody a tak - čas od času bychom z pouhé zvrhlosti nafotili spoustu fotek a poslali to těm na břehu, aby věděli, jak je nám bez nich fajn. - i tohle zní tak hezky... - utopicky. přiznejme si to.

18 undead Trent undead Trent | Email | Web | 27. june 2011 at 12:22 | React

jedno takový místo je tuším u Dubaje. tam stavěj umělý ostrůvky pro multimilionáře. multimilionáře svážem, zavřem do skříní a pudem tam bydlet místo nich. a nad těmi ostrovy vahlásíme bezletovou zónu. jó, to by bylo něco. a kdyby to navíc bylo někde mnohem dál od břehu..

19 Neexistující Neexistující | 28. june 2011 at 20:27 | React

[18]: to zní krásně... :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement