March 2011

... and it piss me off.

25. march 2011 at 0:25 | Neexistující. |  Útržky života
Na světě existují tři způsoby jak mě morálně, psychicky a fyzicky zdeptat. Zaprvé: ukázat mi, že jsem nechtěná. Jo, tohle docela bolí. Zadruhé: říct mi, že jsem nechtěná. Ano, i tohle zrovna není nejlepší pocit. Zatřetí: Poslat mě doprdele. Nevím, ale to i když to slovíčko používám často já sama, jako nadávka a poslání někam mě to z neznámého důvody vždy nějak zasáhne.
Směšné na tom je, že vlastně chci být nechtěná, chci žít v tom světě, kde není přetvářka a všechno tohle. A když se přetvářka v tomhle světě, kde žiju já, sundá a někdo mi ukáže, že tady prostě nemám být, je po mě. Jelikož to bolí. Zatraceně to bolí a já nevím, co mám dělat, abych se té bolesti zbavila. Někoho zabít?
Další směšná věc na tom je, že já to dělám sama. A vždy se přitom cítím strašně moc spokojeně. Ano, ráda říkám lidem, že jsou nechtění. Možná tak snad uspokojuji svoje ego, nebo se říkám: "jo, to je super, tentokrát jsem to nebyla já, koho někam poslali.". A cítím se skvěle. Nadřazeně, naprosto úžasně, jelikož se cítím chtěná.

i tried to drown my problems - but they can swim.

14. march 2011 at 22:46 | Neexistující. |  Útržky života
Seděla jsem vám venku. Bylo krásně, slunce svítilo, otravný mouchy začaly otravovat (nebo to možný byl jiný obtížný hmyz), všude hluk, kouř, smog a podivný stísněný pocit. Seděla jsem před barákem a čučela na silnici skrz své geniální brýle, které mi nesluší, ale to nevadí, jelikož je zbožňuju, a snažila se přijít na to, co před tím domem vlastně dělám. A pak projel kolem. Naprosto nedostižný, naprosto úžasný a naprosto dokonalý... Harley. (Musel to být Harley, neboť neuznávám žádnou jinou motorku.) Možná. Ale asi jo. Harley. Projel si to naší ulicí s patřičným hřmotem a okázalostí a pak zase zmizel.
A já dál seděla před naším barákem a čučela na silnici skrz své geniální brýle, které mi nesluší, ale to nevadí, jelikož je zbožňuju, a užívala si toho krásného doznívajícího zvuku. Miluju zvuk motorky. Miluju. Protože miluju motorky. Miluju adrenalin, miluju ten krásný pocit, když jedete a vítr mám cuchá vlasy, takže pak vypadáte ještě hůř. Ale miluju to.
Miluju toho Harleye, který projel naší ulicí a zanechal ve mě nějaký dojem.
Jo.
A stejně jsem tam pak dál seděla s těma brýlemi, které zbožňuju a které mi nesluší.
Je tu jaro.

Vyhodnocení: nežádoucí.

12. march 2011 at 1:18 | Neexistující. |  Útržky života
Japonsko se hroutí, konec světa nastává. Jízlivost na každém kroku. Není to sranda, není to prdel. Je to zatracený průser, abyste věděli. A my tu jen tak sedíme, čumíme na ty zatracený videa a ptáme se sami sebe, co je nám vlastně po tom, když s tím nic nemůžeme udělat. Leda tak na to vést ohromné debaty a připadat si strašně informovaní. Samozřejmě. Jak jinak. Pojďme tedy vést ty úžasné debaty o strašné katastrofě, neboť o ničem jiném se už ani bavit nedokážeme. Už ne. Jelikož my už se neznáme. Tak je to.

Kterak se Slečna Neexistující opět zklamala.

7. march 2011 at 23:46 | Neexistující. |  Útržky života
Aneb mé včerejší, potažmo dnešní ztroskotání na ostrově opilosti,
nevědomosti a lítosti. Člověk by řekl, že vždy, když onen ostrov navštívím, budu na něj mít vstup zdarma, ale pokaždé, když se něj vylezu, po mě někdo něco chce. A já pomalu mizím, mizím, mizím...

Tyhle řádky byly napsány včera předevčírem večer. Dnes večer se cítím ještě hůř a k tomu na mě útočí zavánějící otázky od lidí, kteří... "mají starost". Ha ha ha.



Pam, pam, pam. Řádky nahoře byly napsány včera. Dnes je dnes. Což znamená, že jsem mé skutky minulé prodiskutovala s lidmi, kteří s tím mají a nemají vůbec nic společného. Dostala jsem tisíce různých pohledů na věc, tisíce slov útěchy, nadávek, a je to stejný, stejný jako dřív. Vůbec nic se nezměnilo. A je pozdě na lítost.

Hledá se ILUZE! Poznávací značka: vypadá nadějně.

2. march 2011 at 18:50 | Neexistující. |  Témata týdne.
Aha. Dokonalá témata týdne. Mám z nic dokonalou a upřímnou radost. Vážně. Zní úžasně a jsou úžasná. Co víc si přát?
Co třeba... ztratit iluze?

I've got more wit, a better kiss, a hotter touch, a better fuck.

1. march 2011 at 22:45 | Neexistující. |  Útržky života

Vrátila jsem se domů. Z hor. Před dnem a osmi hodinami - plus mínus.
Jaký je rozdíl?
Chci zpátky na hory. Chci ZPÁTKY! Chci za těma horákama, kteří se s ničím nepářou, věčně jsou na horách a prostě... žijí. Nechci problémy, nechce řešit sto-deset věcí okolo školy, přátel, chystaných akcích a bůh ví okolo čeho ještě.
Je to zvláštní. Jednu chvíli prožíváte chvíle naprostého uvolnění a ignorace reality a v druhé chvíli ležíte tváří k zemi a jste... zničeni. A zbudou jenom zatracený vzpomínky, který vás budou užírat a připomínat, něco, co bylo a pravděpodobně nebude. K tomuhle bych snad mohla říct - KDO, KRUCI, POTŘEBUJE VZPOMÍNKY, ŽE?