my life, my bitch.

12. february 2011 at 23:00 | Neexistující. |  Útržky života
Padáme.




Jsem zmatená. Zmatená životem, lidmi, věcmi, pocity, světem.
Mad world, řekněme. A šílení lidé k tomu. A víte, všechno by mohlo být vážně super, kdybych si s tím nějak poradila. S každým zvlášť. Všechno bych si vzala postupně, rozebrala to na tisíce částeček a pak poskládala dohromady, tak, jak by to mělo správně být. Jenomže to nejde. Všechno se smíchalo. Velký pletenec omylů a chyb. Nemůžete zatáhnout za konec, jelikož tady konec není.
Nekonečno.
Věčnost.

Příliš optimistické.


A další sranda. Jistá H. - považuje se za
děvku/kurvu/štětku
- už jsem ji zde zmiňovala - má další problémy. Ono nestačilo, že si svůj život dodělala o prázdninách. Momentálně teď chodí s klukem, který má holku, jenomže to jí je jedno. Chodí s ním tak ukrutně, že vlastně ani nemá čas snít o svém učiteli - bývalém učiteli na basovku - o kterém prohlašuje, že je pro ni ten pravý a se kterým si párkrát vyrazila. To skončilo. A začalo tohle. A do toho se sere další kluk, který chce tu jistou H. do postele. Zjednodušeně řečeno.

Přehled hitparád jede dál.

Z jisté A. se stává taky laciný člověk. Taky tahá dva kluky... dva, heh, najde se jich víc, pravda, no, každopádně o obou z nich prohlašuje, že je má ráda a že je prostě... nemůže nechat být. Ano, tak to řekla. Složité, jak složité! A to nemluvím o těch chvílích, kdy ji to popadne a ona o jednom začne prohlašovat, že je psychopat a o tom druhým, že je nechutnej. Inu - má je ráda.

Třetí místo si získala M. za to, jak bravurně se do všeho sere. Ne, ji nezajímá, že se jí to vůbec netýká. Ne, ona to prostě musí vědět. A když s ní odmítáte mluvit, usoudí, že jste na ni naštvaní a začne do vás rýt znovu. A přitom se směje a směje. Mluvím o bývalé kandidátce na post "BF". O té, která mě přesvědčila, že něco takového prostě neexistuje.

Na čtyřce jsou dvě osoby. Jedna se potýká s láskou, o které prohlašuje, že to není láska, jelikož ten dotyčný je prý strašnej. A štve ji, že je dávají všichni dohromady. A pak tu je ta druhá osoba, která se potýká taktéž s láskou s jednomu klukovi... a neví co s tím... Romantické chvíle kazí a je z toho na prášky... Tak na prášky, že každý den musíme poslouchat, jak je on dokonalej! 


Výčet problému kamarádek, s kterýma se teď... stýkám nejvíce. Ne, nejsou tady vypsané všechny, ovšem některé z nás mají to štěstí, že žádné problémy nemají. A nepotřebují nic vědět. Mají takové štěstí, že neví o ničem z toho, co vím já. Jenomže já vím všechno. Nebo alespoň něco. A většinou se pak dozvím i zbytek. A pak dojde na nadějné očekávání, na reakci a radu...


Víte, tohle všechno jsou maličkosti, který tvoří velký celek. Velký celek mé rozpadající se duše. Všichni se do všeho serou, všeci. A pořád a pořád dokola. A mlčení neznamená ne. Pro ne. Mlčení je jen znak vaší špatné nálady, říkají. 
Špatná nálada... Pchá! 
Ubohost dnešní světa mě zase ubíjí. 
A přístav klidu je taky v nedohlednu.



Od horních řádků uplynul jeden den. Vracím se... s naprosto nepopsatelnou náladou. 
Víte... chci to vrátit zpět. Všechno. Otočit konec na začátek a jít od začátku. A nebo ne... Člověk nikdy neví, kde je začátek a kde konec... 



... protože hodlám šukat dřív jak ty abych byla pyšná
a vysmála se ti

Řekla. Ta, se kterou se teď často hádám... když tak o tom přemýšlím, já se hádám se všemi. Ale víte... pak mi přišlo k smíchu, když jsem jí odpověděla, ať si teda jde šukat, až z toho padne únavou a pak ať za mnou příjde, že jí pogratuluju. A ona opáčila, co mi zas je. Že to myslela... myslela ve srandě.
Ach, tak
Sranda
Takže zřejmě už ani nepoznám srandu. Nemám smyslu pro humor? Ne? Až tak špatně na tom jsem...? Vážně? 

Kde jsou všechny ty starý časy? Kdy nebylo nic tak špatný, jako dnes? Kde jsou ta bezstarostná léta? Přátelství bez překážek a přetvářek. Copak je to všechno pryč? Konec? Narazili jsme na dno a nic? 
Jsem na dně. Citově jsem vyprahlá a plná zároveň. Nevím, co chci, nevím, kdo jsem. Funguju jako truhlice tajemství, porada, přestože mé rady nikdo neposlouchá, funguju jako dokonalá dcera a funguju jako člověk, který se umí dokonale přetvářet. 
A ta maska, kterou jsem si přimalovala na obličej sama, už nejde sundat. Svoji úlohu v tomhle všem... nejde to skončit. Jelikož by mi nikdo nevěřil. 

A tak se žijeme, svorne si klameme,
pravdy sa bojíme či ju ustojíme

Není nic a je všechno. Nejde o to, zda se rozhodnu správně, nebo špatně, jelikož všechno skončí špatně. A nejde ani o dobro a zlo, jelikož hlavní slovo tady má realita.


... kdybys mě podvedl.
Řekněte - proč všechno bolí?  
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement