Everything must disappear.

14. february 2011 at 22:29 | Neexistující. |  Neexistující slova.
O tom, že se zrovna probudil.
Že jde ze soukromé oslavy, které byla včera.
A že to bylo super.
Pak si zapálil cigaretu.
Prohlásil, že ho to asi zabije a popotáhl si. Hluboce si popotáhl.
Pak začal kašlat. 
Pak byl nucen cigaretu schovat, jelikož naproti nám šla jeho máma. 
Řekl zdar a šel si hrát na hodného syna.

Nejde o to, že  bych ho neměla ráda.
Jde o to, že... že jsem to chtěla.
CO?
Cigaretu, soukromou párty, malé oči, kruhy pod očima, dech cítit alkoholem...
CHTĚLA JSEM TO.
Nutně jsem toužila po té cigaretě a po té... zábavě. 

CHTĚLA.







A co mám?
Ano, mám kruhy pod očima. Jsem závislá na kafe, jelikož něčím si ostatní závislost kompenzovat musím. A stejně to nestačí. Chci alkohol, chci cigarety, chci to. Nic z toho nemůžu mít. Proč? Protože jsem si to slíbila, protože jsem si to řekla, protože alespoň jednou za život si chci něco dokázat.
Jsem někde na dně. Jsem. Vím to. Nenávratně toužím po tom, na co jsem si navykla. 
Chci to. Toužím po tom. Blázním. Nasávám vůně. Tvořím další závislosti a myslím si, že pak to bude v pořádku.
A stejně to pořád chci.
Někde tam uvnitř po tom něco pase.
A to je zlý.



Navrhuju terapii šokem.
Detaily se musí domyslet, ovšem optimistický výsledek zní - nebudu chtít nic.
Teď se mi můžete vysmát. Chápu to. To je prostě... nemožný
Pořád to budu chtít.
Pořád jsem to já.
Říká se - jsem co jsem. Ne? 
Jo, říká.
Jsem ubohá.
Jsem troska. 
A snažit se je málo, jelikož něco uvnitř vás tam pořád ještě je...
Nejde to vyzvracet. Zabít, zničit - jste to prostě vy

Ne že bych ráda filozofovala, tak to prostě je. Realita.
Welcome...
Dneska jsem zmatenější než obvykle, přiznávám. 
Trochu mě to s tím bratrancem rozhodilo. Každopádně, s každým douškem kafe se dávám zpátky... do pořádku. Srdéčko tluče, tluče, tluče. Ruce kmitají a lehké tóny písní tu plynou. Nic není hezčí, ale je to... příjemnější, řekněme. 
Padáte do příjemné netečnosti. Yeah.


Abych tak nějak byla tématická...
Valentýn.
Cha.
Cha. 
Cha. 
Dostali jste valentýnku? Květinu? Dárek? Hm-mmm? Prožili jste naprosto nádherný, romantický den? Ach, tak to gratuluju. Krásný svátek zamilovaných...
Nenávidím ho.
Proč?
Nevím.  Proč něco slavit? Proč? Když se maj nějací lidi rádi, tak přece nemusí čekat celý rok na tenhle den, aby ho udělali... romantický, ne? Copak se i v tomhle pletu? Jsem až tak romantická a naivní? Vážně? 

Jděte do prdele s Valentýnem. 
A myslím to vážně. A není to kvůli tomu, že právě teď nejsem až po uši zamilovaná do nějakého pana Dokonalého. Ne. Tím to není. Ne ne ne. Pan Dokonalý stejnak neexistuje a z Valentýna... se stává další komerční svátek, abyste věděli. Ale to jen tak pro informaci.
Samozřejmě mě nemusíte poslouchat.
Nahnutá mysl je vždycky nějaká zvláštní...

Na konci příběhu,
sám ležíš na břehu,
lapáš po dechu,
úplně nahý. 

Srdce ti tluče,
ruce se třesou,
bojíš se - uteče?
Nervi ti tečou.

A slunce zářící,
nad hlavou svítí,
lapajíc po dechu,
sleduješ záři.

Pod sebou písek,
nad hlavou ptáky,
váha prázdných misek,
sleduješ mraky.

Jsi na konci,
život ti končí,
srdce zpomaluje,
svět se točí.

A nad hlavou ti
slunce září
a ty jej sleduješ
a umíráš v záři.

Na konci příběhu...


Krásné noční můry. 
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 moni.ss moni.ss | Email | Web | 16. february 2011 at 21:12 | React

A tento komentář existuje?

2 Neexistující Neexistující | Web | 18. february 2011 at 17:03 | React

[1]: Zajímavé otázka.
Ale popravdě řečeno jo, existuje. (Těm kteří se modlili za to, aby neexistoval, se omlouvám. Někdo přece existovat musí. A nebo se taky neomlouvám. Omluvy jsou k ničemu.)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement