Everyone thinks that I have it all...

30. january 2011 at 22:02 | Neexistující. |  Neexistující slova.
Je to zvláštní. Víte, jeden den člověk doufá, že ty řeči o té opravdové pravé kamarádce... o té BF, jak se často říká, jsem pravdivé, a druhý den na to, se ten sen bortí. A víte co? Přesto, že člověku, který byl schopen tohle místo BF získat, teď nadávám do děvek, sráčů a bůh ví čeho ještě, vůbec nic přitom necítím. Víte, taková ta netečnost, naprostá ignorace té situace.
Nejhorší na tom ovšem je, že až se zítra ráno probudím, budu sama sebe nenávidět. 



Everyone thinks that I have it all
But it's so empty living behind these castle walls
These castle walls
If I should tumble if I should fall
Would any one hear me screaming behind these castle walls
There's no-one here at all, behind these castle walls


Je mi z toho do breku.
A ona se ptá a říká: Co to kurva s tebou je?! Vzpamatuj se, sice moje kámoška už nejsi, ale tohle by kámoška nikdy neřekla. A víte co? Je mi to naprosto u prdele. Říkám, ať jde řešit někoho jinýho a mě ať nechá na pokoji, že jsme skončily. Víte co? Je mi ze mě samotné zle. A přesto ji urážím, posílám ji někam. Pořád a pořád dokola. A pak se to celý posere ještě víc, jelikož se do toho začínají srát i jiní.
A je mi to naprosto jedno.
Jsem unavená, naštvaná, podrážděná.
Momentálně bych poslala do prdele celej svět. A bylo by mi to jedno.

Víte co?
JE MI TO KRUVA JEDNO! 

Říkám - jdi někam, my jsem skončily. A ona na to, že já jsem v piči, ona taky, ale že já se z toho nikdy nedostanu.
A já to vím. Nedostanu se z toho. Jsem v piči a momentálně je mi to naprosto jedno. 
A jsme abnormálně sprostá.
Ale to se v normálním životě stává, ne?


Nevím, co jinýho napsat. Prostě... we ended up. Nebo spíš jenom já. Ale to je jedno. 
Potřebuju kafe.

Mám naprosto nepopsatelnou chuť jít k někomu a zkopat ho. A pak dovolit někomu, aby zkopal mě. Hlásí se někdo dobrovolně? Jsem ubohá, nedokážu si vrazit sama. 
Jsem hnusná?
Jsem ubohá?
Co jsem?

Otázky, které nikdy nebudou zodpovězeny. Jak kruté!
Fajn, nechme ubohých keců. Vás to nezajímá, mě vlastně taky, ovšem o to se nikdo nestará. Já mám potřebu psát, někteří z vás možná mají potřebu číst článku tak ubohých lidí, jako jsem já. 
To nezní moc dobře.


Takový je asi život.
S cynickým nadhledem prohlašuju, že jiný už nebude. Doufat, že někdy najdete nejlepší kamarádku, spřízněnou duši, že budete slavní, nebo že budete bohatí. Ubohé iluze o ničem. Sny, který se nesplní. Ubohé sny každého z nás. Sníme, přestože víme, že se to nikdy nestane.
Všichni jsme stejně ubozí.
Vy budete snít o tisíce věcech.
Já budu snít o tom, že mám tisíce přátel, že mám spoustu NEJLEPŠÍCH přátel a že všechno je v pořádku.

Buďme lhostejní k realitě. Žijme sny.
Prosím.
Ale nejdříve mě někdo naučte snít. 
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama