And now... Now we're fucked.

16. january 2011 at 22:08 | Neexistující. |  Útržky života
Asi bych měla jít spát. Vážně. Mám vstávat ve dvě. A jet s máti a tátou do České Třebové. Víte, taková ta hodně ranní projížďka, jen tak, abyste se zabavili. Abyste až přijedete zpátky domů už neusnuli, čímž se zvýší váš deficit spánku. Hm-mmm. Yep. Tak vás to tak uklidňuje?


Svěřila jsem se. Částečně, vůbec né konkrétně. Ale svěřila jsem se. A bylo hodně velký překvápko, když jsem zjistila, že se cítím pořád stejně nicotně, jako před tím. Možná je to tím, že jsem neřekla všechno... podrobně... nebo tak nějak, co já vím. A nebo taky ne. Možná jsou ty kecy o tom, že když se svěříte, uleví se vám, opravdu jen kecy a nikdy se vám neuleví. Což je prostě velká, zatracená a hodně zasraná smůla.
Chci, aby se mi ulevilo.
Chci, aby se moje podělané svědomí vzpamatovalo.
Chci normálně spát.
A chci, aby mi někdo pomohl sebrat střípky z mé rozbité duše.
Kdo mi pomůže?
A kde je kurva ten revolver?!

A víte, možná jsem se taky snad svěřila špatný osobně. Jenomže jsem měla pocit, že ona mi porozumí. Už jsem vám totiž říkala, o mé kamarádce kurvě? Ne že bych ji soudila kvůli jejím skutkům, ale ona sama si tak říká a přiznává to. A ze všechno lidí, kteří mají část mé důvěry, ona nosí podstatně větší díl, jelikož mám pocit, že... že jsme na tom chvílemi podobně. Ona si taky prožila svoje. Sice podstatně kratší dobu a už je to vlastně za ní, kdyžto já... já se pořád nacházím v těch sračkách.

Dneska jsem nějaká sprostější, než obvykle, že?
No, co nadělám, jde to že mě samo...

 Máti byla v pátek chlastat. 
Už jsem viděla opilého tátu, ale opilou mámu? Je to jak výsměch osudu... Vážně. Už jsme se všichni tři viděli maximálně na dně, ve stavu hluboké opilosti. Řekla bych tedy, že už si tak nějak nemáme co říct. Já snad jen čekám, kdy se do našeho rodinného klubu opilců přidá někdo další. A přitom si nepřeju, aby se to stalo. 
Vážně. Člověk si pak uvědomí, že všichni jsme jen lidi a to je ještě horší. 
Proč jsme nezůstali u těch hloupých představ plných naděje? 
Proč, sakra, proč?!

Ano, taky vám došlo, že na tom nejsem tak úžasně dobře?
Ale zatím se držím. Vážně. Kombinuji znechucení, zlost, sarkasmus, cynismus a můj neotřepaný smysl pro humor! Víte, co z toho vnikne?

Necenzurovaná verze toho zní takhle: ufiher gvjo psgiujypsdjgiopgpaweee!!!E!! oiag.
Kdy zapneme cenzuru, řekla bych, že to zní asi takhle. "Oh, bitch!"

Hm-mmm. Zvrhlé uspokojení. Vážně.

Every time I try, every time I try
Every time I try to break free


Co se děje okolo mě...
Jistá Š. která s jistým R. chodí už přes rok... vážně je tomu rok? Má teď krizové období. A drahý fejsbuk je z toho na kaši. A já taky. Je opravdu zajímavé, když si každých pět minut dává jistá Š. že je "ve vztahu s R. a je to komplikované", načež za pět minut se tento vztah mění na "Š. už není ve vztahu" a když si počkáte dalších pět minut, mění se to na "Š. je ve vztahu s R.". A dokolečka dokolááááá.
A to stejné je u jisté A. která taky chodí s jistým R. Kdežto tady se přeskakuje "je to komplikované" a skáče se od nevztahu ke vztahu. Každou půl hodinku. A když na ně začnu řvát, ať si to laskavě ujasní, R. se obhajuje tím, že on jen potvrzuje to, co mu přijde, čímž vypukuje další hádka mezi A. a R. a vztah je zase neexistující.

A to je jaksi depresivní. Vážně. Taky bych ráda klikala na "je ve vztahu" a "není ve vztahu". Kdyžto poslední změny na mém profilu se tak týkají mých všech říkajících statusů. A to je oproti všemu ostatnímu strašně ubohý.
Vážně.

A ano - VÁŽNĚ. Ani nevíte, jak vážně mě nebaví říkat vážně vážně. Vážně, vážení, tohle zavání vážnou depresivní náladou. Ale nebojte, kafe mi nedošlo! Za tenhle týden si dávám co dvě hodiny nový. A zjistila jsem, že víc mi chutná studený kafe. Takže si teď hrnky s kafem strkám do ledničky. Naši z toho šílí. Zvláště pak, když si všichni tři děláme kafe a oni mají takové menší hrníčky, než já... já mám... hm-m, máti to pojmenovala jako "kotel". A ještě vtipnější - oni si dávají dvě lžičky, já mám vždy minimálně tři. Prča, vážně.

Ach, tak co ještě říct?
Nenávist mezi mnou a sestrou stoupla. Zvláště pak, když mě za všechno kritizuje a hned na to po mě něco chce.
Můj bráška povýšil na nejoblíbenějšího člověka na celé zemi. Hned za ním následuje Bártík, můj pes. Další osoby netřeba vyjmenovávat, jelikož pak následuje dlouhá mezera, která je plněna nicotou.


Utněme to. Stejně vám nic nechci říct, stejně bych měla jít spát.
Nic neumím, nic mě neštve. Vážně. Ale vážně!

Zeměpis? Ach, jasný... Hospodářství kdesi ve světě umím nazpaměť!
Dějepis? Jistě, řekněte mi období a já začnu.
Matika? Žádný strach!
Čeština? Angličtina? Lidi, mé IQ je nedostižné! Já se nepotřebuju učit. Nepotřebuju ani spát. Nepotřebuju lidi okolo sebe, jelikož jsem samozřejmě dokonalá.
Já nepotřebuju vůbec nic! Vážně! Nic!

Liskněte mi někdo, stejně to neucítím.
Vážně.

A ještě jedna věc (necenzurovaná verze): osug oaghousghoish\oi! AAAAAAAOIhzdo hsfeo! E! oeisfuo sopfjio pwugpidpa df AS?F'!p hoifh !

You've got me stuck on repeat
And I just can't seem to break free

Tečka. 
Fuck. 
 

1 person judged this article.

Comments

1 Nicole* Nicole* | Web | 16. january 2011 at 22:12 | React

do České Třebové?jéé tu znám,bude asi tím,že jsem z Litomyšle :D

2 Sáruška Sáruška | Web | 16. january 2011 at 22:13 | React

parádní pínička, prosím, jak se jmenuje?

3 Neexistující Neexistující | Web | 17. january 2011 at 21:17 | React

[1]: To je... naprosto úžasné.

[2]: Little Boots - Stuck on repeat. Děkuj bohu a líbej mi nohy. Ach, jsem dokonalá!
Dost sarkasmu a jízlivosti. Jo, já vám, super písnička.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement