January 2011

Everyone thinks that I have it all...

30. january 2011 at 22:02 | Neexistující. |  Neexistující slova.
Je to zvláštní. Víte, jeden den člověk doufá, že ty řeči o té opravdové pravé kamarádce... o té BF, jak se často říká, jsem pravdivé, a druhý den na to, se ten sen bortí. A víte co? Přesto, že člověku, který byl schopen tohle místo BF získat, teď nadávám do děvek, sráčů a bůh ví čeho ještě, vůbec nic přitom necítím. Víte, taková ta netečnost, naprostá ignorace té situace.
Nejhorší na tom ovšem je, že až se zítra ráno probudím, budu sama sebe nenávidět. 

"Co děláš, když zavřeš oči?" "Umírám..."

29. january 2011 at 19:25 | Neexistující. |  Témata týdne.
Suicide by PsihoDrill | http://psihodrill.deviantart.com/
Hodně zajímavé téma. A hodně zajímavých názorů. A po dlouhé době zase můj názor. Tímto nechce říct, že je na tom něco špatného, jenomže - co by člověk měl říct o sebevraždě? Měl by snad nadšeně fandit a křičet - "Jo! To je super!"? Nebo snad být netečný? Či snad být opravdu hodně negativní? Co říct a jak se postavit k sebevraždě? Zkuste se sami zabít a pak mi to, prosím, řekněte.



Tečka. Tečka. Tečka.

23. january 2011 at 23:27 | Neexistující. |  Útržky života
Bude to chaotické. Dlouhé, obsáhlé, o ničem. Chaotické. 
Mám toho spoustu na srdci, v hlavě, v rukou, v sobě. Má černá duše - mám ještě duši? - je hodně nestabilní - nervově labilní, rozčílená, v depresi, na pokraji zhroucení, podrážděná, ublížená - ale je zde. A chce toho říct spoustu. Zatraceně spoustu. Komukoliv, jakkoliv. Potřebuje to někomu říct. Potřebuje si ulehčit. 
Tak kde je ten pocit ulehčení?!

And now... Now we're fucked.

16. january 2011 at 22:08 | Neexistující. |  Útržky života
Asi bych měla jít spát. Vážně. Mám vstávat ve dvě. A jet s máti a tátou do České Třebové. Víte, taková ta hodně ranní projížďka, jen tak, abyste se zabavili. Abyste až přijedete zpátky domů už neusnuli, čímž se zvýší váš deficit spánku. Hm-mmm. Yep. Tak vás to tak uklidňuje?

Nectěná zneuctěna.

10. january 2011 at 22:39 | Neexistující. |  Útržky života
Hluboké kruhy pod očima. Rty popraskané. Oči podlité krví. Prahneš po vodě, prahneš po spánku, prahneš po všem, co vidíš. V tvém pohledu se skrývá tisíce havranů a černých vran. Temná noc nad tebou drží ochranou ruku a ty se směješ. Cynický smích, který se zařezává pod kůži. Napravo od tebe tisíce milenek, nalevo od tebe tisíce mrtvol. A temná cesta do neznáma otevírá svoji bránu a láká. Tak vejdi, poutníku...

It's long time ago...

3. january 2011 at 23:29 | Neexistující. |  Útržky života
... i still feel you,
touching me,
changing me,
and considerately killing me.

Prázdná slova. Nasloucháš a divíš se. Neznámé tě láká. Lapáš po dechu ve snaze toho pochytit co nejvíc. Natahuješ ruce před sebe a... padáš do neznáma. Tisíce ptáků a kouzelné melodie. Tolik blízkých věcí a přitom něco cizího. A chtíč je čím dál tím větší. Pořád stejná melodie. Tolik touhy pro nic. A nikde nenacházíš útěchu. Ale to ty už znáš. To je přece hodně známý pocit.