Je to dobrý! Nedejchá!

10. december 2010 at 23:39 | Fou |  Neexistující slova.
Řekni mi - k čemu ti to bude?
K ničemu.
Fajn, tak proč to chceš udělat?
Protože... protože musím!
Vážně? Tohle si myslíš?
Ne, já si nemyslím nic.
Tak to je potom špatný.
Já vím.
A co s tím hodláš dělat?
Nic?
Špatně.
Něco?
Jo, to by bylo super. Co?
Nevím. Copak nemůžu být pořád stejná?
Stejná? Koukla ses někdy na sebe? Poslouchala ses?
Ne. Co na tom záleží?
Záleží na tom sakra hodně.
Proč?
Protože jsem to řekla a už s nehádej.
Dobře. A co mám tedy udělat?
Udělat? Co já vím? Copak já jsem ty?
Ne.
No vidíš! Tak něco udělej! Zvedni ten svůj línej zadek, udělej ze sebe něco! Udělej ze sebe něco lepšího!
A co když se nechci měnit? Co když nechci být lepší?
Cože nechceš?!
Být stejná... co to je?
Nic. Nemůžeš být stejná. Jsi nic. Ty jsi n i c. Smiř se s tím. 

A co když se s tím nesmířím?

Lost get found by BK-Photos | http://bk-photos.deviantart.com/



I feel ... I feel like I was dying.
Existenční přátelské vazby na mou osobu se pomalu přetrhávají. Někdy si připadám... ne zrovna jako vyvrhel společnosti, ale jako sama mezi miliony. A dělám si to sama. Tenhle týden to vypadalo, že zřejmě nepojedu do Vídně. Mrzelo mě to. Byla jsem naštvaná. Ale ne na sebe, ani na tu učitelku. Sžírala mě představa, že ony - kamarádky - a všichni ostatní pojednou a já ne. Jelikož není místo. A za to jsem na ně byla naštvaná! Byla to nespravedlnost. Ony vždycky všechno měly. Já jsem teď taky něco chtěla. Byla to jejich vina. V té chvíli, kdy jsem to zjistila, jsem je nenáviděla. 
Měla jsem chuť je seřvat. Měla jsem chuť seřvat všechny. Jen proto, že se ukázalo, že možná nepojedu do Vídně. - Nakonec samozřejmě pojedu. 
Odháním od sebe lidi. Koušu, škrábu, hádám se.
Odháním od sebe lidi, přestože je nutně potřebuju.
Potřebuju je, abych se ujistila, že jsem ještě člověk. Že to, co ze mě zbylo, není tak nicotný, jak se mi zdá. Že tady ještě někdo je - ještě někdo, kdo si myslí, že ještě žuju. Potřebuju tyhle lidi. Potřebuju jejich lži, jejich věčné vyptávání, potřebuju jejich přetvářku, přestože jimi pohrdám.
Tak co to o mě vypovídá?

Nechci taková být, sakra. 

A co na tom? Nezměním se. Zkoušela jsem to. Ze dne na den? Nemožné. A možná ani nechci. Uváhy o ničem a o všem. Co mám dělat? Co mám dělat? Jak mám žití? Jak se mám chovat? Co udělat? Co nedělat?
Dostala jsem výsadu žít. A teď mrvím svůj život. Teď... mrvím ho už zkurvenech pět let. A pět let se s tím snažím něco dělat. A neděje se nic. Jsem pořád stejná mrcha, jsem pořád stejně děvka, jsem pořád ten stejnej člověk na začátku týhle dlouhý nekonečný cesty, který neví, co se svým životem. 
A kde je ten život?
Pravda ho spolkla. 

Whisper sweet lies.
Lhát. Chci lhát. Dokonale lhát. Dívat se lidem do očí, bez pocitů viny, zlosti, starosti. Kouknout se člověku do očí, říct mu to nejhorší na celém světě a necítit nic. Chce umět dokonalé lhát, umět mluvit pravdu, necítit nic.
A chci slyšet sladké lži. 

Čekám, že se probudím. Svět se zastaví, já otevřu oči. Možný uvidím to, co chci vidět, možná ne. Možná to bude lepší, možná to bude horší. Co já vím. Chtěla bych se probudit. Otevřít oči - jak se říká - otevřít oči a pohlédnout pravdě do očí. Já bych jí pak řekla děvko, plivla bych jí do těch očí a odešla. S pocitem uspokojení? Snad. 

When you see me - run!
Tak je to. Uteč přede mnou. A já uteču před tebou. Budeme utíkat před sebou, ale co na tom záleží? Útěk je dobrá věc. Útěk oddaluje budoucnost, odhazuje minulost, útěk znamená vše a zároveň nic. Tak proč neutíkat? Proč se schovávat? Utíkat je mnohem lepší. Utíkat pryč, utíkat daleko, schovat se? Ne, nejsme zbabělci. Neschováváme se, pouze utíkáme.
V tom přece není rozdíl.


Chtěla bych mít někoho po ruce. Nějaký rameno, na který bych se mohla vyplakat. Nějakého člověka, který by mě pohladil po vlasech, šeptal ty sladký lži, ujišťoval mě, že útěk je přece jenom dobrý nápad a že neumírám. Že třeba už mrtvá jsem. 
Všechno by bylo lepší, než teď.
A... - kde je ten člověk?

O čem to je?
Věčně snít?
Utíkat?
Nebo snad žít?

V koutku té mysli,
v zajetí snů,
snad pořád si myslí,
že může vrátit se domů.

Tak o čem to je?
O lásce? Přátelství?
Nebo snad smrti?
Milosrdenství?

Utíká. Neolíží se.
Schovat se?
Snažit se? 
Za život bít se?

podpis
 

1 person judged this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement