Je čas vyhrabat si noru!

25. december 2010 at 11:41 | Neexistující. |  Útržky života
Tisíce střípků. Vzpomínky? Rozbitá sklenička? Teče krev a střípky se zabodávají. Bolest připlouvá a s ní i uvolnění. Vločky padají na zem a sníh dostává jinou barvu. Halucinace. Pamatuješ na to. Další barvy a další bolest. Je to k smíchu. Směješ se. A co dál? Nevinné kurzy sebeobrany tě naučili. Skleničky, pití, pití, pití. Další barvy a další bolest. Tisíce střípků a smích. Vzpomínky...?

Má nová sexy klávesnice vykazuje první známky poškození. Kdo sem kurva nalepil tu samolepku?! Anebo dostala jsem novu klávesnici, kterou, přiznávám se, jsem nutně potřebovala, neboť u té staré jsem s jistotou nemohla říct, které písmenka budou dneska fungovat a zítra ne. Tudíž vzdám poctu mé dřívější klávesnici, která sloužila špatně, přestože byla moje a přeju ji krásné prožití zbylých dnů Vánočních na skládce kdesi v neznámu. I tak můžu jednou dopadnou já, to nevylučuji. 

A teď k mé povznesené náladě. Nikdy bych neřekla, že se mnou Vánoční svátky udělají takovou změnu, ale bohužel je to pravda. A nebo za to muže kocovina ze včerejška, která se mnou cloumá od mého probuzení a litry zatraceného kafe mi v žádném případě nepomáhají. Ovšem události posledních dní se vyvinuly tak, že jsem na všechno a všechny zvysoka kašlala. Tudíž jsem se vznesla do povznesené nálady plné cynismu, sarkasmu a bůh ví čeho ještě, ovšem žádné vzpomínky na minulost, budoucnost, nebo tak se nekonaly, neboť jsem si zakázala na to myslet. A světě div se, ještě pořád to funguje. Takže... počítám, že do dnešní půlnoci snad ještě budu tak nějak v pohodě a užívat si své ubohé povznesenosti a někdy v příštích dnech klesnu zase kamsi mezi sebelítost, smutek, nenávist a depresi. To sice nezní nijak lákavě, ovšem - KDO MÁ NA VÝBĚR? 

Tenhle článek mi připomíná články minulé, kdy jsem si hrála na optimismu. S tím rozdílem, že tehdy jsem neměla kocovinu a opravdu se snažila. Teď se snažím přežít a nemyslet. Zatím to jde. Ještě mimo článek - opravdu se divím, že ve svém stavu nedospávám, nebo jen tak neležím a v klidu neumírám, ovšem jak se zdá, je mi souzeno přijít o zdraví spánek a snažit se žít s kocovinou, tudíž nabádám všechny živé a neživé tvory - nechtějte/nemějte kocovinu.


Další kafe.
Nepříjemný a zároveň příjemný pocit. 

Vraťme se k událostem včerejším a snad i k tomu, jak jsem se ke kocovině dostala. Ne, nebudete mít tady haldu přiblblejch detailů o včerejším večeru, pouze nějaké to suma sumárum, při kterém se za dvacet let budu smát tak strašně směšně, až už to směšný nebude. 
Dostala jsem spoustu dárků. Večer se vyvíjel slibně. Nic nehořelo, všichni jsme byli tak nějak v pohodě. Všichni dostali taky spoustu dárků, ze kterých měli ať už hranou, nebo nehranou radost. Tudíž první část večera dopadla dobře. Druhá část večera, která začala někdy v devět, se vyvíjela venku, kdy jsem se s určitýma nejmenovanýma lidma radovala nad Vánocema. Povznesená nálada. Jojojo. 
Domů jsem se vrátila snad někdy po půlnoci. Slovíčko snad je důležité. A taky slovíčko vrátila. Vyměnila bych ho za slovíčko doplazila, je to přesnější. 
A ráno se probudím a na té zasrané nové klávesnici je samolepka! A ukrutná bolest hlavy. Tolik k letošním Vánocům. (Jo, jestli vás to zajímá, tak na levém zápěstí se mi objevila neidentifikovatelná jizva, která mi nahání hrůzu. Nechci vědět, co jsem včera dělala.) 

Souhrn včerejších událostí. Neřešme to dále, stydím se, zuřím , ovšem je to zatím ututlané. Zítra se jistě budu utápět ještě v něčem horším, jelikož včerejšek byl opravdu velice... nepříjemný. Takže až si tohle budu někdy číst, upozorňuju samu sebe - NESLAV VÁNOCE S TĚMA LIDMA!
Skrytý význam, který se v oných slovech skrývá vám neodhalím, ani to, koho myslím pod pojmem
jiní lidi. Zapojte fantazii, nebo mozky. Možná vám to dojde. 


Potřebuju vypadnout. Je to jistý. Směr? Pravděpodobně Jeseníky, kde se zahrabu dvacet metrů pod sníh a pod zem a budu se snažit zchladit se a uklidnit se. Možná tam na nějakém nevýznamném místě udělám úžasný objev o mě samá, nebo tak něco. Důležité je, abych odsud vypadla, jelikož začínám mít pocit, že budoucí nával věcí jaksi nezvládnu.  Ale to je v pohodě, já toho přece nezvládám víc, že.

Obdivuju samu sebe za napsání tohohle článku. Zítra se budu nenávidět. Žíjte blaze a uboze.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement