It's funny, but it's true.

26. december 2010 at 22:19 | Neexistující. |  Útržky života


Tentokrát se budeme muset obejít bez nicneříkajících ubohých odstavců, které jsem si zamilovala a přejít rovnou ke zničující realitě. Lide Český, Slovenský a tak dál, tudíž zbytek vás ostatních shrnu do pár teček - ... - obvyklá lítost, deprese a zasraná zlost se ještě nedostavili. Očekávám ten zničující nápor každou minutou, ale jak se zdá, nic nepřichází. A je to zatraceně podivný. Svádím to na to, že moje pocity čekají na začátek dalšího roku, do kterého se vřítím s neočekávaným citovým zkratem a já budu na dně. A jak se říká - jak na nový rok, tak po celý rok... No, začínám se obávat svého podvědomí.


Už jen kvůli tomu, že mi nedá spát. Zničující noční míry, sny o ničem a o všem. Děsivé? Pravdivé... Nevím, co mám dělat. Nevím to, nevím to, zatraceně - nevím to. A i tohle mě ničí - že nic nevím. Chci to vědět, chci vědět co se semnou děje, co se bude dít. A přestože je vlastně všechno úplně jinak, je to všechno při starým. Jenom já mám zase pocit, že jsem se oddělila od velkého kontinentu, u kterého se snažím udržet a zase pluju k něčemu dalšímu. Možná se tomu říká změna osobnosti, nebo změna pohledu, nebo co já vím. Možná se tomu taky říká šílenství. 

Teď pár procítěných slov k mé rodině

Nenávidím vás! Myslíte si, že jste dokonalí?! Myslíte si, že všichni ostatní taky musí být dokonalí? Že všechno okolo musí být jenom podle vás? Že když ostatní neskáčou podle toho, jak vy říkáte, musíte je zneškodnit? A že vždycky a pořád jedná jenom o vás?
Uvědomte si zatraceně, že ostatní mají taky city!
Některé totiž zatraceně ubíjí, když touží po lásce, po rodinné pohodě, které se jí vůbec nedostává. A někoho už unavuje čekat na své rodiče!

Abych řekla pravdu, vypadá to hůř, než se to čte. To by vás mělo uklidnit.
Tudíž si sama pokládám otázku - kde je ta rodinní idylka?!


Mám divný pocit. Ten pocit se týká toho, že se můj vysněný svět a zároveň i reálný svět smršťuje. Do nějaké nevýznamné kuličky, nebo tak něco... A ignorantské, egoistické a naprosto potupující řeči už taky nepomáhají. 
Čekám, kdy jen vzbouřený lid svrhne svého panovníka, tedy mě. 

Mind Sex by retr0spect | http://retr0spect.deviantart.com/




Pokrytecká svině. Jsem děsná, ale nemůžu si pomoc. Tohle spojení se mi líbí. Zatraceně se mi líbí. Přímo ho žeru! Nevím, jestli kvůli tomu, kdy jsem tohle spokojení uslyšela a kvůli situaci, ve které bylo použito, ale prostě to zbožňuju. Možná je to tak trochu tím, že i já jsem pokrytecká svině. (Ale položte si otázku - kdo sakra není?!) A možná mě baví být pokryteckou sviní. To jen dokazuje moji všeobecnou ubohost. 

Tři tečky pro doplňující informace, které nejsou a nebudou nikdy důležité.

...


Tento článek původně nebyl vůbec zamýšlen k zveřejnění, ovšem z nedostatku aktivity jistého pokrytecky sviňského autora se k tomu přece jenom dohrabáváme. 
A jelikož to nikdo nečte a já se zatím ještě neutápím v těch sračkách, ve své rozjařené náladě prohlašuju:

VY POKRYTECKÉ SVINĚ!

Vybití emocí je vždy namáhavá práce. Neloučím se a ni nepozdravuju. Cynismus a sarkasmus mi to zakazují. Litry kávy a deficit spánku dopomáhají k tomu, že nemám žádné zábrany.

Takže otázka zní: Co ze mě zbylo? 

Naivní ubohost,
Ohlodaná na kost,
Ostnaté hrazení,
Žádná možnost spasení.

 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement