Wretchedness. Booze. Life. You bitch, bitch, bitch!

16. november 2010 at 22:42 | Fou |  Útržky života

Řekla jsem si, že budu pozitivně naladěná. Nechám svoje okousaný nehty na pokoji, vykašlu se na všechno, jelikož jsem ubohá. A jsem ještě více ubožejší, jelikož jsem ubohá a vím to. A mám naprosto pozitivní článek. Jsem velice, velice, velice, ale převelice hodně pozitivně naladěný člověk. A přemíra alkoholu na lidský organismus taky není dobrá. Ale ne že bych chlastala. To pijou ostatní. Já se držím kafe, své pozitivní nálady, ubohosti a té strašně děvky, děvky, děvky - života. Aggghhh, jak já miluju život!


Pořád mám dojem, že je pátek. Mám chuť sedět u PC. Psát nepodstatné řádky, užírat se a být vzhůru do pozdních večerních hodin a ráno se probouzet s pocitem vinny. Jenomže je úterý, zítra je středa, což znamená, že nás pak čekají ještě dva ubohé dny do konce týdne. Jásejte, skákejte, radujte se. Je to totiž naprosto úžasná, pozitivní a bezchybná zpráva, kterou musí všichni přijmout s nějakým tím nadšením. 

Bolí mě hlava. Od pondělka do dneška mě neustále bolí hlava. Kompenzuju to tím, že se utápím v litrech kafe, třemi paraleny denně a všem ostatním se snažím vysvětlit, že jsem v pohodě. Jelikož já přece jsem v pohodě. Jsem pozitivně naladěný člověk, vůbec nic mě neštve, celý svět si klidně může zaniknout a mě by to bylo jedno. To je přece pozitivní ne?! Toužím někomu jednu vrazit do obličeje, vykřičet všechno do světa, pak kopnout nějakýho mužskýho do rozkroku jen tak, abych věděla, jaký je to pocit a pak bych se chtěla zavřít do nějaké krabice, odeslat se na neznámé místo a dělat, že nemám žádnou minulost. JE TO SAKRA POZITIVNĚ NALADĚNÁ ŘEČ?!

Moje monology jsou někdy ohromující věc. Ve své povýšenosti jsem k vám, ubohým lidským potomkům, opět nahlédla, řvoucí, naprosto rozložená - lidská troska. Snažím se to všechno strávit. Nějaký týden jsem se snažila smířit i s tím, že moje kamarádka nemá daleko do coury-kurvy-děvky-říkejte si tomu jak chcete, že je mi to naprosto jedno, je to její život, její rozhodnutí a že ji prostě budu brát takovou, jaká je. Pár týdnů jsem se taky snažila přesvědčit samu sebe, že vůbec nežárlím na vztah mé další kamarádky, která si užívá plnohodnotný vztah se svým přítelem. Snažila jsem po popřít další závist ke kamarádce, která má všechno, co chce - nedávno dostala koně, a snažila jsem se potlačit pocit méněcennosti a snažit se zabránit blížící se katastrofě. Snažila jsem se zničit samu sebe.

Fuck! Fuck! Fuck! 

Chtěla bych samu sebe vymazat. Chtěla bych smazat vzpomínky na svou osobu. Chtěla bych smazat místa, která se vážou s moji minulostí, chtěla bych vymazat osoby, které se mnou měly něco společného, chtěla bych smazat jakoukoliv živou, neživou, nehmotnou, hmotnou věc, která by někdy mohla dokázat, že na světě žila tak... strašně moc pozitivní osoba jako jsem já. Chtěla bych se vymazat. Chtěla bych se vymazat tak moc, až se z toho nechci vymazat a být tady pořád. Žít tady, utápět se ve svém životě, přesvědčovat se, že všechno je v pohodě, že to se stává, že zase bude líp, že můj život není tak otřesný, jak si myslím, že je. 


Je to ubohý. Já jsem ubohá. A nejhorší je, že ve své ubohosti nejsem schopná s mým ubohým životem něco udělat. Žiju s vědomím, že můj život je možná ubohý, možná by byl lepší, kdybych s tím něco udělala, že se často utápím v neznámu, že bych mohla sakra něco dělat, že to stejně není tak tragický jako některé jiné život, že je to ale stejně ubohý, že já jsem ubohá, že celý svět je ubohý a že vedu ubohý monology na blogu a zamořuju tak český internet dalšími egocentrickými žvásty, který stejně nikdo nečte, ale ten pocit uspokojení je k nezaplacení. 

Ráda bych byla dokonalá, oblíbená, neubohá, ráda bych měla dokonalý, neubohý život, ráda bych si řekla, že mě vůbec nezajímá například co se děje na blogu a že je mi úplně jednu, zda si někdo mé žvásty čte. A není, není, není, není. NENÍ MI TO JEDNO A TO MĚ NEHORÁZNĚ SERE! A jo, budu sprostá. Budu tak sprostá, až se z toho vyčerpáním složím na podlahu, čímž dokážu, jak strašně ubohá jsem. A jsem ještě ubožejší v tom smyslu, že to pořád píšu. Píšu, píšu, píšu a mám zatracenou radost z toho, že to tady pořád píšu a možná tím někoho štvu. 


Chtělo by to opravdu něco pozitivního. Přemýšlím, přemýšlím.... ahá! Jachachachá! Ano, vaše Fou se v dubnu příštího ruku vydá zamořovat i ostatní země. Dostalo se jí ojedinělé nabídky navštívit zemi Francouzskou, přesněji Paříž na šest dní a autorka neváhala a samozřejmě přijala. To že je to finančně docela hodně zátěžová situace pro její rodiče už nehraje takovou roli. Hlavní je, že je to zatraceně pozitivní a že se jede, tečka. Nemůžete prostě nic namítat. Je to pozitivní skrz na skrz, takže prostě držte klapačky. 

Je to prostě krutá realita. Nejsem ten úžasnej happy člověk, kterým jsem kdysi byla. A to je podivná informace. Dřív jsem... například nevedla tyhle egoistické žvásty a starala se o to, aby můj život byl dokonalý, aby mě měli všichni rádi... byla jsem optimista. S postupem času, jak sama zjišťuji, se z člověka stává zahořklý člověk, který jen čeká další kopance od života. 

Sakra, optimismus se nekoná. 
Dobrá, vzdávám to. Jsem zahořklá, jsem zlá, krutá, ubohá, k ničemu, jsem to já. Jsem. A na vás všechny kašlu. Dnes večer tu opět budu sedět, budu se opět utápět v sebelítosti, zítra ráno vstanu s pocitem vinny, pak seřvu samu sebe a život půjde dál. Přinejlepším za týden tady můžete potkat další takovýhle strááášně moc pozitivní článek o mém životě.

Jé, a to jsem vám ještě neřekla, že za dva dny slavím narozky. To je pozitivní, ne?! Jsem z toho úplně na větvi, skáču, raduju se, no prostě strááášny bájo. Vážně, nekecám.

Je mi na blití.

Když mě zabijete, prokážete tím národu velkou službu. Směle do toho.

Z naprosto neznámého pocitu,
Začínám se nudit,
Jak ráda bych v tuto hodinu,
Šla se zhulit.
Je večer, sedím tu sama,
Všude okolo realita,
Kdyby snad byla jsem dáma,
Všude ubohá debilita.
Ráda bych křičela,
Ráda bych plakala,
Ráda bych tvrdila,
Že nenávist k tobě cítila.
(Vzniklo hned po té, co jsem si uvědomila, že jsem ubohá.
Jemnuje se to Ubohost. Nečekaně.)
podpis
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement