Nikdy jsme nebyli dospělí a nikdy nebudem. Smůla!

6. november 2010 at 18:20 | Fou |  Témata týdne.
http://arakin.deviantart.com/

Pravděpodobně žiji ve světě, kdy si každý myslí, že jakmile dosáhne osmnácti let, je dospělý a může si dělat, co chce. S tím druhým faktem, že si může dělat, co chce, se vůbec nezabývám, jelikož je to pravda. Ovšem s tím, že je člověk dospělý? Dovolím si nesouhlasit. Nikdo z nás totiž nemůže s naprostou jistotou říct, že je prostě dospělý a šmytec - tečka, konec. Možná jsem po té zákonné stránce schopni dělat všechno, ale po těch ostatní stránkách? Ne, realita je taková, že celý život nikdy nedosáhneme úplně dospělosti.

Pokud se ovšem najde člověk, který s jistotou může říct, že se chová jako plně zodpovědný člověk, že vůbec není dětinský - nebo nějak jinak připomíná dítě, či mládež, pak to tedy beru a omlouvám se. Pak jste to možná vy, kdo jste opravdu plně dospělý jedinec.


Každé dítě, nebo mladý člověk, který ještě nedovršil osmnácti let, si pravděpodobně přeje být dospělým. Jelikož co? Dospělí totiž můžou všechno. Všechno, co oni nemůžou. Mohou řídit auto, pít, kouřit, nikdo jim nic nezakazuje, ani nic nenařizuje - prostě si můžou dělat prakticky cokoliv, nemám pravdu? A kdo by po něčem takovém přece jenom netoužil?

Každé dítě, které je minimálně na první stupni základní školy, se určitě s někým někdy bavilo a slavnostně prohlašovalo: "Až já budu velká…" Ach, samozřejmě, tohle snad udělali všichni. A přesto se nezdá být dospělost taková, jaká má zřejmě být.


Přestože jsem ještě neoslavila své osmnácté narozeniny a nějakou dobu si ještě budu muset počkat, žiji ve světě - nebo spíše mezi lidmi, kteří už své osmnácté narozeniny oslavili. Fajn, mohou pít, mohou řídit auto - ovšem mají také zodpovědnost, což je druhá, možná méně milejší stránka věci. Ovšem to, že jsem právnicky označeni za dospělou osobu ještě neznamená, že jimi jsou. Nebo se snad mílím?

Můj strýc, který nedávno oslavil své pětadvacáté narozeniny, se rád ohání tím, že on si může dělat co chce, že on je dospělý a že mu nemáme kecat do života. Ovšem i přes tohle tvrzení si vždycky najde čas a přijde k nám, za mým čtyřletým bráchou, zavře se s ním do pokoje a hraje si s autíčky. Pokud jsem si někdy představovala nějakého člověka - dospělého člověka - tak to opravdu nebude pětadvacetiletý muž, ležící na podlaze v dětském pokoji, s autíčky v ruce a vydávající přihlouplé zvuky. A opravdu nemůžu říct, že to dělá z povinnosti. Sama jsem se přesvědčila, že ho to opravdu baví.

Neříkám, že všichni, kteří už jsou dospělí, by se měli hned na to začít chovat... jak vlastně? Přiměřeně na svůj věk? A to je co? I když je vám třeba už přes osmnáct let, připadáte se opravdu tak dospělí, nebo jste to pořád vy, lidi, kteří mají například slabosti pro ty pitomý autíčka? 
Zastávám prostě názor, že nikdo z nás opravdu není tak dospělí, jak se nám možná zdá. V každém člověku navždy zůstane to dítě, toužící po nějakém nesmyslu, se slabostí na sladkosti. 


Vtipné na tom je, že malé děti si vždycky říkají: "já bych taky chtěla být dospělá..." a lidé, kteří už mají pěknou řádku let za sebou, si někdy melancholicky pomyslí: "chtěl bych být zase dítětem..." Tak co je lepší? Být zodpovědný, pít, řídit auto, mít ženu, muže, děti, dům, práci a spoustu povinností? Nebo bezstarostné dětství, plné smíchu a přesto plné dětských snů na to, až budu dospělý...?

No - jsem prostě zastánce toho, že nikdo není tak dospělí, jak se zdá, že každý je ve skutečnosti jen odrostlým dítětem se svými nikdy se nesplňujícími sny. Ovšem žijeme ve světě, který se řídí výhradně v číslech. Takže si pravděpodobně všichni myslí, že minutu poté, co vám bude osmnáct, nasadíte vážný výraz, odhodíte své dětské sny, nasednete do auta a budete se věnovat věcem, které jsou označovány za "věci dospělých lidí". A pokud to tak zřejmě neuděláte, jste označeni za podivína, nebo nevyspělého jedince.

Ale co?
Co je nám do ostatních?

Tímto bych snad měla oslovit všechny dospělé, aby kašlali na následky a šli si užívat. Život je zábava, dospělost je jen relativní pojem, pojďte, človíčkové, bude to nádhera...!  


Závěr celého článku je v tom,
že jsem všechny dospělé označila za děcka.
To je povzbudivý, ne?
Tvůrce prapodivného článku
podpis
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Christina Christina | Web | 6. november 2010 at 18:30 | React

zajímavá myšlenka..

2 MissAbby MissAbby | Web | 6. november 2010 at 18:34 | React

Opravdu zajímavý článek a zajímavý postoj. Rozhodně mě ten článek zaujal a líbí se mi ta myšlenka :))
Koukneš prosím na můj blog? Děkuju :) <3

3 wiit wiit | Web | 6. november 2010 at 18:46 | React

Však,to si snad každý rád pohraje s malýma dětičkama,ne?A šmytec se píše takto. :-)

4 Fou Fou | Web | 8. november 2010 at 6:31 | React

[1]:  Mám spoustu "zajímavých" myšlenek... :D

[2]: Díky ti!

[3]: S malými dětmi si hraje rád snad každý - ano, to připouštím, ovšem můj strejda si nehraje pouze s malým dítětem, on se tím dítětem až tak nějak stává... A s tým šmytcem se omlouvám, chyba tisku.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement