Jsem prakticky nepraktická.

5. november 2010 at 22:21 | Fou |  Neexistující slova.
http://liquidsunnyday.deviantart.com/

Kromě toho, že je to dokonalá "hra slov" - prakticky nepraktická, koho by to napadlo -, je to i krutá realita. Ani nevím, jestli se tomu mám smát, nebo nad tím plakat. Ovšem tímto se přidávám do skupiny dalších prakticky nepraktických lidí a odmítám se zařadit zpět do společnosti. A máte to! Vítejte v listopadu.


Je pátek, což je relativně zatraceně dobrá zpráva. Po týdnu učení by si člověk řekl, že teď, když ho čeká víkend, si může dát nohy za hlavu, nebo udělat nějaké jiné podobné kreace se svým tělem. Ovšemže já jsem člověk prakticky nepraktický a za dva týdny jsou třídní schůzky. Což je zas naopak relativně špatná zpráva, jelikož jaksi "propadám" z francouzštiny, fyziky a chemie. Což je nečekané, jelikož minulý rok mi francouzština docela šla, fyziku jsem ještě chápala a na chemii jsou srala. Tam tedy žádná změna oproti letošnímu roku samozřejmě není. Ovšem to, že jsou třídní schůzky, má za následek to, že dnešní víkendový program nebude o tom, že se budu pokoušet strkat si ty nohy za hlavu, ale o tom, že se budu učit. A učit. Učit, učit, učit, učit, učit, pak si možná dopřeju spánek a pak se budu učit, učit, učit, učit a pak nastane pondělí, nový testy a já stejně dostanu kouli.

Tomu se, dámy a pánové, říká krutá nespravedlnost. Nebo to, že se člověk učí jak debil a pak z toho je stejně velký prd. Prostě krutý to osud nás studentů. A gympláků dvojnásob. Sama se řídím rčením - chcete mít z děcka debila? Pošlete ho na gympl! Jelikož tak to opravdu je. Na základce si můžete být chytří jak chce, ovšem pak přestoupíte na gympláček a tam vás osm - nebo čtyři roky přesvědčují o tom, že jste totální blbec. A teprve pak se můžete zaobírat otázkou, kam ten svět vlastně spěje.

Je to zvláštní, když si to tak čtu zpětně, musím se smát. Jelikož jsem celý den žila ve světě, kde jsem plánovala, že prostě sednu k PC, udělám ta slohovku dlouhou jak něco, pak vám to sem strčím - jako výčet věcí, co jsem za týden dělala - a budu se cítit naprosto spokojeně. Místo toho jsem si sem ovšem sedla a... nic. To je prostě krutý výsměch osudu (všimli jste si - všechno je kruté!) a já nevím, co s tím. Vážně mě teď nenapadá, o čem bych tu mohla plkat, ovšem jsem taková jaká jsem a hrdost mi nedovolí opustit rozepsaný článek. Ale dobrý věc na tom je, že kecání o ničem mi vždycky šlo. Hurá!


No, tak abyste věděli, snažím se nebýt v depce. Ignoruju všechno špatný, vyloženě na všechno kašlu, jdu si za svým a stejně jako když za test dostanu pětku a mávnu nad tím rukou, tak když se objeví nějaká větší krize, zapcu si uši, neposlouchám a žiju si ve svým paralelním světě. Samozřejmě - kde mám nějaké řešení situace? Ano, kde je to chytré řešení, kdy se hlavní postava příběhu postaví svým nočním můrám a nakope jim zadek?
Tímto chci říct, že hlavní postava zdejšího hororovýho, komického a bůh ví jakého románu, není slavná hrdinka, většinou před problémy zdrhá, prožívá depky a snaží se přežít každý další den tím, že zůstává v posteli a odmítá se od ní vzdálit byť jen na jediný centimetr. To by jí totiž zabilo. 


V půlce týdne mě najednou zastihla psací nálada. Začala jsem totiž žít v domnění, že umím psát a má díla jsou naprosto skvostná. Proto jsem se zaregistrovala na několika webových adresách a začala plenit český net svými slohovkami o ničem. Jsem na sebe strašně pyšná, tudíž ještě pořád žiju v tom světě, kdy si myslím, že umím dobře psát a všichni ostatní mě zbožňují. Až se z toho světa vrátím do reality, nepochybuju o tom, že začnu jančit a snažit se zničit všechny věci, které by dokazovaly mojí existenci. 

No a během týdne jsem také zjistila pár důležitých věcí, týkající se mé osoby.
  • Jsem nedůvěryhodná
  • Jsem líná
  • Jsem prakticky nepraktická
  • Snažím se být zábavná
  • Nemám logické myšlení
  • Pravděpodobně skončím špatně
  • Dokážu mlet o ničem
A s tímhle tím stvořením, které je nedůvěryhodné, líné, prakticky nepraktické, snaží se být zábavné, nemá logické myšlení, skončí špatně a dokáže mlet o ničem, se snažím soužít každý den. A teď si vemte, jak hrozné to musí být pro ostatní? Jak se někdo dokáže "kamarádit" s někým, jako jsem já? Kdybych byla někdo jiný a potka bych se na ulici, asi bych si jednu vrazila. A vůbec bych toho nelitovala. 

No dost už o ničem. Tohle mě vážně nebaví. Jdu spát. Nebo se užírat něčím jiným. To je totiž strašně zábavná aktivita. Někdy si to prostě musíte zkusit! 

Užírání zdar!
podpis
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement