"Já mám ráda modrou." "Jé! Já taky! Buďme kamarádi!" "Tak jo!"

14. november 2010 at 17:20 | Fou |  Témata týdne.
http://ximebetty.deviantart.com/

Hned na začátku článku přiznávám - nejsem ten, kdo prožil přátelství na život a na smrt. A zřejmě nejsem ten, kdo něco takového i zažije. Nejsem ten, kdo se plně oddává svým přátelům a nejsem ten, který věří v pravé přátelství. Nepopírám existenci přátel, nepopírám to, že existují i hodní lidé a naprosto úžasná přátelství a přátelé na život a na smrt. Bohužel existují i případy lidí, kteří se musí spokojit s ubohou útěchou, že něco takového existuje, ale jim se to nikdy nestane.


Drazí, milí přátelé!

Jak já vám věřila. Říkala vám své tajemství, brečela vám na rameni a naivně si myslela, že mi budete věřit tak bezmezně, jako já vám. Ubohá naivita, já vím. Přesto jsem vám věřila, toužila jsem po vaší přítomnosti, toužila jsem po vašem kamarádství. Tak to je. Člověk nechce být sám, člověk chce přítomnost ostatních lidí, člověk chce přátelé. Nechce být sám, chce pochvalu, uznání, smích a své přátele. Krutá a ubohá realita tohohle světa. A já si naivně myslela, že nám to naše přátelství vydrží navždy. Ve svých jedenácti, dvanácti letech jsem si myslela, že máme přesto to stejné naprosto úžasné americké kamarádství, které jsem tak často viděla v holčičích naivních filmech.

Marně jsem jednom doufala v tenhle ubohý fakt, že i já mám své přátele, že mám dokonalé přátelství, na život a na smrt, přátelé, kteří jsou schopni pro mne strčit ruku do ohně. A když nastal ten správný čas, kdyby se mohli o ten oheň spálit, odtáhli ruku, zmizela slova, zmizela ramena na vyplakání, zmizelo kamarádství a vřelost. Zmizeli kamarádi a já zůstala sama.



Jak už jsem řekla, člověk prahne po přátelích. Musí je mít - je to... nějaký základní instinkt, jelikož člověk je tvor společenský. A tak od pradávna míváme přátelé, ve které ať už slepě, nebo hloupě věříme a myslíme si o nich to nejlepší, zastáváme se jich, děláme je lepšími, snažíme se být s nimi lepšími. Toužíme být jejími přáteli. Toužíme po nich.

A nejhorší na tom je, že když se pak otočí a vrazí nám kudlu do zad, nezbude skoro nic z důvěry a kamarádství. I když si to přejete, i když byste chtěli opět zažít to úžasné kamarádství, bolest, kterou skrýváte, rána, o které si nalháváte, že už tam není, tam ještě pořád je a důvěra zmizela snad navždy.

Neříkám, že na tom tak jsou všichni. Snad má někdo takové štěstí, že má opravdové přátele, opravdového přítele, nebo někoho, komu bezmezně věří, o kom ví, že je to... opravdový přítel, jak jen opravdový může být. Takový člověk je opravdu hodně šťastní člověk a pokud si to neuvědomuje, tak by si to měl hodně brzy uvědomit, jelikož to štěstí je zatraceně pomíjivá věc.

Přátelé... Jsou všude okolo nás. Ať už ti opravdoví, nebo jen ti, kteří se přetvařují. Pokud tu jsou, člověk má pocit, že je na světě chtěný a že je všechno v pohodě. Pokud tu jsou přátelé, může nastat klidně konec světa a nám by to bylo jedno, jelikož máme je - své přátelé.  Odcházejí, přicházejí, dají nám pociťovat to, že tu nejsme sami, že tu jsou a že... se máme o koho opřít v těch nejhorších chvílích. Pokud tomu tak není, pokud existuje někdo, jako já, který už nehodlá věřit lidem okolo, jelikož už se jednou spálil, upřímně ho lituju. Ano, lituju i sebe. Ráda bych někomu důvěřovala, ráda bych se v nějaké těžké, zatracené situaci ráda opřela o svého kamaráda, přítele, někoho, komu věřím, a řekla všechno, co mě tíží. Jenomže rány na duši se hojí hodně dlouho. 

Před dávnými dobami jsem vyslechla jednu větu, neznámého auta, která mi uvízla v hlavě: "Pravý přítel je takový, který až mu oznámíš, že jsi někoho zabil, se tě zeptá: ,Kam ho zakopem?'" (Jak ráda bych byla, kdybych věděla, že tu někdo takový je.) Pravda je taková, že takhle bych opravdu poznala pravého přítele. A nebo pravého blázna, jako jsem já, to je jedno. Ráda bych vlastně znala nějaké ty finty, podle kterých poznám, zda je člověk můj opravdový kamarád, přítel. Jenomže zdá se, že ohrané fáze typu "strčí za tebe ruku do ohně", nebo tak nějak, prostě nestačí. Nerada bych někoho nutila, aby kvůli mě strkal zatracenou ruku do ohně. To bych ho pak ještě musela zavést do nemocnice a... Zpět k tématu.

Abych se nějak vyjádřila k nadpisu, přišel mi trefný, při vzpomínkách na mé dávné dětství. Tam stačilo, když měla nějaká holčina ráda stejnou barvu jako já, nebo se jí líbili medvídci, či jedla stejné bonbóny, měla podobné tričko a byla to kamarádka, které jsem plně důvěřovala. S rostoucím věkem jsem samozřejmě začala pochybovat - začala jsem přemýšlet a už to prostě nešlo řešit tak jednoduše, že jsem k někomu přišla, zeptala se ho, jestli ta papá rád bonbónky a vše bylo vyřešeno. S rostoucím věkem je to už o něčem jiném. Člověk přemýšlí, váhá nad důvěrou, člověk marně hledá někoho, komu by mohl věřit. Z vlastních zkušeností vím, že to je k ničemu. Ráda bych, opravdu ráda bych se někoho zeptala, zda má doma pejska a pokud by tomu tak bylo, byl by to můj nejlepší, nejvěrnější a naprosto nejfantastičtější kamarád pod sluncem. Jak se totiž zdá, taková přátelství je opravdu o ničem jiném, než o neustálém váhání, zda je to opravdový kamarád, kterému mohu důvěřovat. Ráda bych byla malou holčičkou, která se kamarádila s další malou holčičkou jen proto, že byly jenom sousedky - například. Dětská léta jsou totiž tak strašně bezstarostná, až je to k pláči...

Říká se, že pes je nejlepší přítel člověka. Mám psa a když jsem se mu totiž chtěla v jedné zoufalé chvíli svěřit, štěkl na mě a odběhl kamsi pryč. Mohu ho drbat za ušima, mohu ho venčit, mohu ho krmit a hrát si sním, ovšem kloudné rady, přátelského poplácání po zádech a chlácholivých slov se od něj zřejmě nedočkám. Ale pravda, je to ten nejvěrnější štěkající a na nic nedbající přítel, jaký kdy člověk může mít. Je pořád u vás, máte jistotu, že když se k vám přiblíží někdo, koho nezná, je schopen ho okamžitě zastavit, jelikož vrčí a výhružně štěká. To ovšem nic nemění na mém názoru, že bych si spíše opravdu rána někdy více popovídala, než někoho škrábala za ušima.


Když se tak nad tím článkem zamýšlím, podotýkám znovu - pokud máte to štěstí, že máme opravdové přátele, kteří za vámi opravdu stojí a klidně se nabídnou jít s vámi a zahrabat mrtvolu, važte si jich. Je to totiž fajn pocit, být jedním člověkem z miliónů dalších, který má něco, po čem ostatní zatraceně hodně touží. 

Ke konci článku se odkazuji k citátu, který snad všichni znají, a který dokáže, že jsem opravdu ubohá. 

Přítel je ten, který přichází, když celý svět odešel.
                                                                                             Anglické přísloví


A víte co? Zní to, jako kdybych vážně hodně toužila po přátelích.
Ne, po ničem netoužím.
Jsem dokonalá, přátelé nepotřebuju.
Většinou to jsou všechno svině, tak je to.
A právě teď jsem byla sprostá. Cha cha cha. 
Smůla.
Pac a pusu,
SBOHEM!
podpis
 

1 person judged this article.

Comments

1 Nana Nana | 14. november 2010 at 17:29 | React
2 Jojo Jojo | Web | 14. november 2010 at 17:37 | React

Zajímavý článek.
Taky bych chtěla znát nějakou fintu, jak poznat, jestli je dotyčný opravdový přítel ...

3 Tereza Tereza | Web | 14. november 2010 at 17:44 | React

hezký článek :) máš opravdu úžasný blog a hlavně s inteligentními příspěvky !! :) což moc blogů nemá ;)

4 Ansí Ansí | 14. november 2010 at 17:46 | React

Prosím, hlasuj pro Davidu Guetta na http://cyrusteam.blog.cz/1011/2-kolo-sonc-hlasujte :-) Jestli mi cheš něco vytknout, nebo chceš také abych pro tebe hlasovala, napiš na můj blog (http://mi-ss.blog.cz) Předem děkuji - Ansí

5 Fou Fou | Web | 14. november 2010 at 17:50 | React

[1]: Toužím po tobě hodit kamenem.

[2]: Ano, takové finty by se opravdu hodily! :)

[3]: Děkuji, děkuji a děkuji!

[4]: Po tobě toužím hodit rajče, UTÍKEJ!

6 Kate Kate | Web | 14. november 2010 at 18:47 | React

já ale MÁM ráda modrou! :D
souhlasím skoro úplně se vším, já mám názor ten, že přátelé, prostě nejsou.. rozhdoně ne taková ti praví jaké nám představují ve filmech.. a pokud jsou, tak ať už se teda sakra ale rychle ukážou!

7 Fou Fou | Web | 14. november 2010 at 19:16 | React

[6]: :D Já mám taky ráda modrou! :D Ano, taky si říkám, kde jsou ti filmový kamarádi?!

8 Tereza Tereza | 6. may 2011 at 12:34 | React

Ahoj kundo.. :P :-P

9 Neexistující Neexistující | Web | 6. may 2011 at 22:07 | React

[8]: ???

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement