Condolences... ech... you have brithday?

18. november 2010 at 20:26 | Fou |  Útržky života
http://instantvoodo.deviantart.com/

Nedokázala jsem nic. Za svých x-let, co tu jsem, jsem nedokázala nic. NIC. N.I.C. Velký prd. A dneska slavím další ubohý rok na téhle planetě. Dobrovolníci, nebo najatí herci, můžou projevit dávku nadšení. Nebudu proti, možná si taky budu připadat... více jako... oslavenec? Člověk, který je šťastný? Budu si připadat více jako člověk? Nevím, nemám zdání... Moje přemýšlení je značně otupeno.


Nevím, možná jsem kdysi měla ráda oslavy, narozky, překvapení, dárky. Teď zbyly jen trapné situace a přemýšlení nad tím, jak správně se usmívat a potěšit člověka tím, že mi dal opravdu ten nejlepší dárek na světě. Lítostí nad tím někdy až pláču. Řvu, křičím... ale to vlastně dělám skoro denně. Chm-m, prostě úžasný. 

Asi bych měla být vážně šťastná. Usmívat se, radovat se... jenomže to sakra nejde. Včera jsem měla menší rodinnou oslavu, kde jsem se usmívala, uvnitř jsem umírala a s každým dalším nezbytným pohybem jsem měla pocit, že se mi rozskočí hlava. Byla jsem špatně vychována, tím to je. Kdybych byla vychována dobře, nesnažila bych se chovat ke všem mile, vyřvala bych je, utekle, zavřela se a zatvrzele bych všechny ignorovala. Jenomže nejsem tak dobře vychována, takže jsem se mile usmívala a... byla milá. 

Dá se říct, že je to za mnou. Tyhle narozeniny už jsou odbyty, takže za rok zase neshledanou. Sbalte si své věci a s pánem bohem. Žádná slza, žádné srdceryvné žvásty. Žádná lítost… a za rok? Zase žádná radost z návratu. Tak to je a tak to zřejmě i bude. A to je na tom tak nějak k smíchu a pláči.

Chtěla bych se radovat z dárků, chtěla bych si užívat. Chtěla bych... milion a jednu věc. Nemám nic, jen šrámy na duši, na srdci, srdce na dlani a dlaň na úťaté ruce. 


Ale pro jednou zaženu ten splín, zhluboka se ponořím do omámeného oparu radosti a úžasného opojení, že všechno je jak má být a budu dělat, že na jednu jedinou minutu ze světa zmizelo všechno špatný a že moje zatracená přání se mi splní. Jenom jedna minuta, tisíce přání, jeden člověk... jenom jedna minuta. Prosím.

Tolik k narozeniná. Takže všechno nej, Fou...

Plamínek na svíčce koláče,
Její narozeninový den,
Jí je však jenom do pláče,
Možná je to jen sen.

Pár dárků na stole,
Ruka se třesoucí,
Ubohé hrdé postoje,
Ve tváři výraz soužící.

Další rok za ní je,
Jiný na ni čeká,
Zbývá jí poslední naděje,
Které se leká.

Tichá dívka se stuhou,
Svíčkou od koláče,
Zdá se být tak ubohou,
Když se sedí u stolu…
a pláče.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Nika Caesaris Nika Caesaris | Web | 18. november 2010 at 22:18 | React

Sem tam jsi mi mluvila z duše, sem tam vůbec. Na jednu stranu jsem na tom podobně, taky jsem měla špatnou náladu ze sedmnáctin a děsila jsem se toho. Na druhou stranu si nemyslím, že dořvat lidi, co ti chtějí udělat radost, je značka dobrýho vychování. No, hlavně že to je za námi.

2 Fou Fou | Web | 19. november 2010 at 6:25 | React

[1]: No... oni to ani nemuseli být lidi, kteří mi chtěli udělat radost. V mé dosavadní náladě bych řvala snad na každýho, kdo mě k tomu dá nějaký důvod.
Ale... jak jsi řekla, hlavně že je to za námi. Svatá pravda.

3 *Wify* *Wify* | Web | 21. november 2010 at 15:15 | React

celkem tě chápu, já narozeniny také moc nemusím. co je na tom tak skvělého, že je člověk zase starší? netuším.
s tím chováním, já si myslím, že je to spíš právě naopak. přetvářka se v tomhle světě považuje za dobré vychování.

4 Fou Fou | Web | 21. november 2010 at 20:24 | React

[3]: No, já nevím. Kdyby byla lepší, rozumnější... možná bych se nepřetvařovala. Nějak totiž zastávám názor "upřímnost nade vše". Ovšem pokud jde o tu přetvářku, musí se taky umět dobře přetvařovat, že.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement