To si oblečete nějakou tu masku, tváříte se strašidelně a chodíte od domu k domu. Strašná prča.

31. october 2010 at 11:09 | Fou |  Témata týdne.
http://yooki42.deviantart.com/

Nejdříve ze všeho jsem se chtěla přidat k té části populace, která by porovnávala Halloween s Dušičkami a naopak, nadávala a křičela, jak je Halloween strašný a že jsem Čech, takže bych snad měla podporovat české svátky a ne se obracet na ty americké. Ovšem pak jsem to zavrhla. Nechci být jako zbytek populace, takže tento článek bude věnován převážně tomu, jak hluboce si přeji, aby České republika měla Halloween taky, jelikož ten svátek mám opravdu, hluboce, naprosto maximálně ráda.


Byl večer. Všude byla tma a kdyby bylo všude ticho jako v hrobě, bylo by to o hodně lepší. Jenomže nebylo. Zpola osvětlené ulice byly zaplněné divně vypadajícími stvořeními, které se radostně chichotaly a živě se o ničem bavily. Tu prošel zelený skřet, tamhle zmizel za rok Harry Potter; člověk si až říká, kde se to objevil. Kdesi na konci ulice se ozval strašidelný výkřik, který na chvíli vystrašil všechny návštěvníky ulice, ale hned poté už si to dál kráčeli ulicí se smíchem a taškou v jedné z ruk.

Byl Halloween.


Už zřejmě jako malá, jsem asi podporovala více Halloween, jelikož, jak je známo, české dušičky jsou… o čem? Lidé jdou s věncem na hřbitov, zapalují svíčky a některé hřbitovy jsou nějak zvláštně osvětleny. Kromě toho, že jdete někde pozdě večer na hřbitov, nejsou dušičky nijak záživné. Kdežto v Americe... Tam si vyrobíte kostým - nějaký ten strašidelný - a chodíte s taškami po setmění ulicemi a přejete veselý Halloween. To už je o něčem jiném, ne? A to ještě nemluvím o těch bezva Halloweenských oslavách, které někteří z Američanů pořádají. Když si to vezmete takhle, co vám přijde hezčí?

Tak nebo tak, Halloween je po všech stránkách o hodně zábavnější, než Dušičky? Ach, nechoďte na mě s těma řečma, že je to snad komerční, nebo že jsem zradila ČR, či něco takového. Jsem člověk svobodné vůle, můžu si dělat co chci, heč!

No, mě Halloween prostě fascinuje po všech stránkách. Je veselý! Nikdo nechodí na hřbitov a neutápí se v depresivních myšlenkách na drahé zesnulé, jelikož to všude žije! Kdybych mohla, ráda bych prostě v Česku slavila něco podobného. Jak už jsem řekla - už i malá, kdy jsem se dozvěděla o Halloweenu jsem prostě litovala, že něco takového nemáme i tady u nás. Co na tom, že budu mít přemíru sladkostí a snad v pozdější době i něco se zuby? Hlavně, že bude sranda!

Dnes se musím spokojit alespoň s tou vyřezávanou dýní.


Chm-m, když si to tady tak čtu, zřejmě jsem srovnala Halloween s Dušičkami. A to jsem chtěla být neobjektivní, nezávislá, a bůh ví co ještě, a prostě vás nalákat na Halloween bez toho, aniž bych se nějak odkazovala na Dušičky. No, smůla. Taky jsem ovšem chtěla, aby to byl inteligentní článek, který by vystihl všechny moje pocity, ale i to se nestalo. Přestože jsem zastánce Halloweenu, nedovedu se o něm rozepsat tolik, jak bych chtěla.


Všude byla tma a ticho. Ticho jako v hrobě. Jen malé plamínky svíček ozařovaly malou vyšlapanou cestičku k místu, kam měl namířeno. Jeho dech se srážel v páru, ruce zastrčené do kapes by uvítaly teplo; jasný znak toho, že už přijde pouze pár teplých slunečních dnů a že zima se chystá na svoji krutou vládu.
Zastavil se. Rozhlédl se, a pak, se značnou nostalgii, bolestí a smutkem, se zadíval na hrob před sebou. Jedna plápolající svíčka a věnec na hrobě naznačovaly, že nebyl jediný návštěvník, a zahřálo ho přitom u srdce, když si uvědomil, že ani oni nezapomněli. 
Sklonil se, vytáhl jednu ruku ze svého kabátku a pohladil okraj hrobu. V duchu se mu honily tisíce myšlenek, tisíce výčitek a přitom slova na uvítanou a rozloučenou zároveň. Pousmál se, aby zapudil slzu a v duchu se omlouvá zato, že nepřichází tak často, jak by chtěl. Pak neskonale dlouhou dobu tiše vypráví o světě a o tom všem, co se děje okolo. A přitom doufá, že tam, kde se nachází ona, je už konečně klid.
Ještě chvíli se dívá na hrob, pak se otočí, zastrčí si promrzlou ruku do kabátu a míří opět osvětlenou cestičkou pryč. V duchu se loučí a pláče. A má chuť zapít tu neskonalou bolest u svého srdce.

Zase za rok, loučí se a mizí ve tmě.
Zase na Dušičky...

Fajn, beru zpět, Dušičky mají taky něco do sebe.
Určitou nostalgii, bolest a krutou realitu,
že tady už nejsou ti, kteří by tu s námi jinak mohli být.
Pesimistický.


Dobře, mlčím!
Vaše
podpis





Tento článek byl vyhodnocen, jako nejhorší článek
na Téma týdne, jaký jsem kdy v životě mohla napsat.
Stydím se.
 

1 person judged this article.

Comments

1 Lucy Lucy | Web | 31. october 2010 at 11:18 | React

Mně se líbí:)
souhlasím, mně halloween taky přijde fajn; aspoň si teda vyřezávám dýňové xichty;)

2 DiNA DiNA | Web | 2. november 2010 at 16:58 | React

sry ale halloween nie je americký sviatok xD
už mi to leze na nervy ked to každý hovorí..

3 Fou Fou | Web | 2. november 2010 at 18:14 | React

[2]: Jaksi jsem nepochopila... Myslíš tím, že Halloween není původní americký svátek, nebo tak něco? Já vím, že se Halloween slaví v anglicky mluvících zemích, ale podle mě je přes Ameriku nejznámější. Jestli jsi to myslela takhle...
Ale fajn, beru na vědomí!

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement