Kofeinový den.

11. october 2010 at 20:26 | Fou |  Útržky života
idleness

Právě jsem do sebe hodila páté kafe v pořadí. Pokud si dobře vzpomínám, je tohle můj osobní rekord, obvykle totiž zůstávám na třech - ráno, odpoledne, večer. Ovšem teď mám neodolatelný pocit pořád pít kafe. A házet do sebe nějaké ty "povzbuzováky". Což znamená, že jsem na tom hodně špatně. A že celej tenhle týden je divnej, hodně hodně divnej. A to je zlý...




Jak jsem řekla, teprve to začalo, ale může hrdě prohlašovat, že celej tenhle týden je opravdu divný. Dneska jsem kupříkladu zaspala. Což je velice neobvykle, jelikož normálně se z té postele prostě vykopu, ale dneska jsem prostě byla mrtvá. Nenaučila jsem se na žádný test - samozřejmě, takže přepadovky i nahlášené písemky šly tak trochu mimo mě. Jediné, co jsem tak byla schopná k testům udělat, bylo okopírovat si od někoho tahák. Ano - naše třída... řekněme, dělá taháky ve velkém... Sranda no, ale nějak se to prostě dělat musí, že...

Taky mám naprostou depku z toho, že nemůžu dočíst knihu. Ano, možná vám to přijde divné, snad i srandovní, ale já z toho mám hodně špatnej pocit. Abyste věděli, obvykle knihu přečtu během dvou - tří dnů (nanejvýš pět dní, pokud to musí být). Dokonce přečtu i knihy, které mě vážně nebaví, jelikož jsem si prostě zakázala odkládat nedočtené knihy. Jenomže tohle... Už týden a pár dní (asi dva, nebo tak nějak) se prostě nemůžu přehoupnout přes jednu kapitolu v jedné knize, která mě celkově baví, o tom žádná, ale ta jedna podělaná kapitola... prostě to nejde. A já z toho šílím. 

Další důvod k tomu, abych si myslela, že tenhle týden - a vlastně snad celý říjen - je divný - je ten, že se moje sestra hádá s bratrem více, než je obvyklé. Mu jsou čtyři, jí jedenáct - posuďte, kdo by měl mít více rozumu. Ovšem jak to tak vypadá, mozek nepoužívá ani jeden a tak u nás v rodině dochází k častým hádkám. Obzvlášť dnešní den je tak trochu hodně napjatý, což má taky za následek to, že se je snažím od sebe držet jak jen to jde a nezbývá mi tak moc času na to ostatní (chabá výmluva, vím).

V tomto období jsem také zjistila, že čas nezahojí staré rány, takže svoje pořekadlo - snad čas, mávne hůlou, a uzdraví nás... - je vlastně o ničem. Každý člověk si na svým srdci nosí nějaký ty šrámy a když jsem si myslela, že ty mý jsou dávno pryč, mýlila jsem se. Před nedávnem jsem potkala osobu, která... řekněme, že má hodně společného s mojí minulostí a přestože jsem do té doby slavnostně tvrdila, že je to všechno za mnou, při pohledu na ní, se to jako mávnutím proudku znovu vrátilo. A mě bylo v tu chvíli na zvracení, do breku a zatraceně hodně jsem se chtěla někomu se vším svěřit, nebo na někoho křičet. Opravdu mne například mrzí, že nemám svého pravého, nefalšovaného přítele, kterému bych mohla věřit. Jak jsem zjistila - a jak zjistili někteří z vás - lidé jsou svině. I já o sobě například prohlašuju, že nepomlouvám, že se mi to hnusí a přitom při každé příležitosti to stejně dělám. A i potom rozhlašuju, že se mi pomlouvání hnusí... A pak je mi na zvracení ze sebe samé. Je ovšem hodně zlý, když to člověk nosí v sobě - snad to někdo z vás zná. A nutkavý pocit říct to někomu se pořád vrací a vrací a já bych to tak ráda někomu řekla... Bohužel to nejde. Jsem složitá osobnost, mne každý vidí naprosto jinak. Pro svoji rodinu jsem tichá, málo mluvící příbuzná, pro přátele jsem šílenec, který se často nervuje a nemá moc trpělivosti. A přesto ani tohle nejsem já. A nejhorší je, že když každému z nich ukážu druhou stránku svého já, nechcou věřit, že jsem to já. A ignorují mé špatné nálady, jelikož nechtějí věřit, že bych mohla být i taková...

No, život je zatraceně těžký, jak sami víte. A já si teď uvědomuju, že jsem chtěla napsat spíše nějaký pozitivní článeček o mém dění okolo sebe, ale jak to vypadá, vyzerá to pesimisticky. Shit. 
No, snad vás ještě můžu ifnormovat, že se možná zúčastním... řekněme - setkání - vlkodlaků a upírů. V jednom nejmenovaném městě, jeden nejmenovaný klub lidí, bude od deseti do šesti ráno pobíhat po městě a "utkávat se". Zní to divně a tak nějak zajímavě, že? Já osobně se na to těším, takže pokud by mi do toho něco nevleze, tak se toho ráda zúčastním a pak vám o tom klidně poreferuji, jelikož to vypadá, jako dobrá zábava a já se teď potřebuju rozptýlit. A taky omezit své dávky kofeinu a dělat taky něco jiného.

Dále bych ještě slavnostně připomněla, že dneškem - 11.10. 2010 - se vaše dokonalá Fou stává předsedkyní jedné - opět - nejmenované skupiny a je na to patřičně hrdá. Nejmenuji ji proto, že bych nějak nechtěla poškodit členy kapely a taky proto, že je stejně znát nebudete... a zřejmě ani nikdy nepoznáte... :D Každopádně jsem na sebe patřičně hrdá, jelikož mne opravdu potěšilo, když mne o to poprosili. V hlavě mám teď tisíce a jeden nápad na propagaci téhle skupiny. Alespoň se nějak zabavím...

No, takže jsem vám tak nějak poreferovala o celkovém dění okolo mě. 
Jak se zdá, Fou není pořád tak veselá, jak se zdá.  
A to jí nevýslovně sere, jelikož chce být veselej človíček!
Fuck. 
Bude se muset více snažit!
Loučící se
podpis
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Paní Yasuo Paní Yasuo | Web | 12. october 2010 at 14:32 | React

Děkuji :)). Jojo, byla to kometa. :-D

2 Fou Fou | Web | 12. october 2010 at 16:06 | React

[1]: Tušila jsem to. Nohavica nikdy nezklame... :D A není zač!

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama