Grogy

26. october 2010 at 20:35 | Fou |  Útržky života
way

Právě jsem přišla z desetikilometrového pochodu. V noci jsem naspala asi tak tři hodiny a včera jsem ušla patnáct kilometrů. Jestli na mě vyjede někdo s tím, že jsem strašně líná a nic neunesu, rozzuřím se a z posledních zbytků sil, které mi ještě zbyly, mu prostě jednu natáhnu.


Kruté, kruté, kruté. Opravdu kruté, řekla bych. Jak se zdá, přestože jdeme do školy pouze dva dny - nebo alespoň někteří z nás šli - učitelé nás i tak nenechali lelkovat. Pravděpodobně usoudili, že když jsou ty dva dny, měli by toho pořádně využít. Povedlo se! Jsem na pokraji vyčerpání, kolena mám v čudu a otevřené oči udržuju pomocí zlatých zápalek. 

Ale, samozřejmě to nebylo tak zlé, celkově jsme si všichni za dlouhé a ukrutné dva dny užili srandu - a taky jsme se neučili, což je docela dost velký plus, z mé strany alespoň ano, jelikož... opravdu tolik nemiluju matiku, ani češtinu a další haldu předmětů, které bychom jinak měli. 

Takže začnu pěkně od začátku, dokud to mám v živé paměti jak já, tak moje unavené nohy. V pondělí ráno se vydala udatně na menší výlet naše vytlemená třída. Nutno ještě říct, že většina z účastněních byla pro vlastní dopravu - tedy pro auto a spánek do desíti - minimálně, ovšem poté, co jsem brilantně naštvali naši třídní jsme to odnesli tak, že jsme museli jít krásných patnáct kilometrů - přes hory a doly, v blátě, s těžkými batohy a bůh ví čím ještě - PĚŠKY! A samozřejmě se šlo "svižným, rychlým tempem" bez jediné přestávky, jelikož tu jsme si nezasloužili. Což mě dovádí k úvahám, že naše třídní, když chce, sahá k drastickým prostředkům, jak nám ukázat, že nad námi má prostě převahu.

No, po neskutečně namáhající cestě jsme pak dorazili na místo určení, dostali pěkně hnusný obídek, neodpočívali jsme, ale... chmmm, jak to říct? Asi "pokec mezi třídou" - museli jsem s pomocí naší hrůzunahánějící třídní řešit různé třídnické problémy - neexistující problémy, podotýkám a tím se tak nudit pěkných pár hodin. Ovšem i to jsme přečkali a na večer jsem vymáčkli z našich unavených těl další energii na noční diskotéku - skákání nohu a dolů, kreace typu "mixér" a pod. - a dále pak i na schovku po tmě (neptejte se, jak se to hrálo). Čímž jsme se všichni úspěšně zabavili a nakonec si přidělali na svých zubožených těl pár modřin. Spát se buď šlo hodně pozdě, anebo vůbec - měla jsem štěstí, že já jsem patřila k těm pár šťastlivcům, kteří si usomrovali alespoň pár hodin ničím nerušených můr. Ráno jsme pak dále řešili další neexistujíc problémy, pak jsme dostali další hnusný obídek (samozřejmě jsme měli i večeři a snídani) a pokračovali v řešení neexistujících věcí. Strašná sranda.

A pak, jakoby té srandy nebylo dost, jsem se trmáceli jinou cestou - desetikilometrovou cestou - zase zpátky do všedního dne. Čímž se ukončil pobyt kdesi v lese a řešení neexistujících, prapodivných problémů v naší třídě. 

Výsledek? Jsem nevyspalá, necítím nohy a kolena mě při každém pohybu bolí, jsem unavená, mám proděravěný ponožky, špinavý oblečení a začala jsem nenávidět naši třídní. Teď bychom už o nějakých třídnických problémech mluvit mohly! Hehehe. 

No, aby to neznělo nějak divně, přidám tři záživné hlášky, které mě uvízly v paměti:

"Co je potřeba - podle vás - při výchově dítěte?"
"ŘEMEN!" (Když jsme odbočili os tématu.)

"Věděli jste, že Hello Kitty je ve skutečnosti pes?!"

"Měla bych přestat s tím kafem, jsem po něm jaksi hyperprasivní!"


Samozřejmě, bylo jich víc, ale moje paměť nemá takovou kapacitu. Pravděpodobně, kdybych měla více energie, rozepsala bych se víc, možná napsal i více hlášek, ale pomalu, ale jistě, tady usínám na klávesnici. Máte smůlu!

Jdu si pro aspirin a čajík.
Jsem vážně grogy.
Vaše 
podpis
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement