Bundle of nerves.

24. october 2010 at 11:52 | Fou |  Útržky života

NNervous...Hlásám, že se přestávám utápět ve smutku, melancholii a dalších takových děsivých sentimentech. Odteď se na scénu vrací ta zlá, nikým nechtěná Fou, která vás bez jediné výčitky svědomí zadupe do země a ani vaše prosby, ani nářek vás od vašeho krutého osudu nezachrání. Je to kruté, ovšem pravdivé. Budu zlá, zlá, zlá, zlá, zlá a dávat tím naivně najevo, že je mi všechno u prdele, a že mi celý svět může políbit mojí... zadní část.





Jsem strašný lhář. Nejde mi to.

Celý den si nalhávám, že je to všechno za mnou. Celý den se snažím vtlouct si do hlavy, že jsou mi názory všech lidí okolo mě někde jinde, celý den se snažím si uvědomit, že mi na ničem nezáleží a že můj život je stejně taková tragédie, že kdybych se přece jenom jednou odhodlala něco s ním udělat, nic by se nezměnilo. 

A prostě mi to nejde. Věci, které šly ještě před pár dny mimo mě, se teď otočily a střemhlav míří rovnou na mnou osobu. A ne že by těch věcí bylo málo, nebo že bych z toho byla nadšená. 

Mám nutnou potřebu utéct, schovat se a čekat na ten zatracenej rok 2012 a konec světa.

Jenomže to má pár chyb. Nevím kam se schovat a jsem zastánce toho, že pravděpodobně žádný konec světa nebude. Jo, můžeme se všichni radovat! Juchů!


Začala jsem si kousat nehty. Krutá realita. Ze všeho mi je na nic, a fakt, že jsem si začala kousat nehty to jen umocňuje. Jelikož jsem si nikdy dřív nehty nekousala. Teď jo. Tím si taky ničím svůj super-sexy-úžasný-nejúžasnější-dokonalý lak na nehty, který stál ukrutných dvacet korun. A z toho mi je na nic ještě víc. Mám teď příšerně okousané nehty. A rozkousanej lak. Takže mám otřesně nehty na otřesných prstech, které jsou na otřesné ruce. Z čeho vyplývá to, že jsem otřesná.

Cože jsem to říkala o tom optimistmu, ignorování a tak dál? 

Fajn, celkově jsem vydržela být optimisticky naladěná asi tak pět minut. Nový rekord - úspěch, potlesk, prosím! Ale pravda je taková, že se opravdu snažím dělat ze sebe toho úžasnýho optimistu, hodit všechno za hlavu a klidně všem říct do očí, že jsem optimisticky naladěná, že je mi všechno jedno.

Jenomže to nejde. Každý kopanec, která dostanu, každý další zářez do mého zohaveného srdce prostě... bolí, jak jinak. A já si pak třeba nalhávám, že to jde mimo mě, že jsem nad věcí, že mi prostě jejich řeči nevadí, že mi je to prostě celkově jedno, jenomže problém je ten, že není. NENÍ! A to je prostě... hnusná pravda. 


Tancovala jsem vám v dešti. Byl to vážně úžasný pocit. Všude byla tma, pršelo, ulice byla osvětlená pouze pouličními lampami a já tam tancovala, na pokraji blaha, zhroucení, celá promočená a bylo mi fajn. Zatraceně fajn, takže jsem se o nic dalšího nestarala. A tancovala jsem a tancovala... No, pravděpodobně budu nemocná, ale to sem nepatří.

Vždycky jsem si říkala, jaký to je asi tancovat v dešti. Víte... jako v těch amerických filmech, kde všichni vypadají tak úžasně uvolněně v tom dešti. Každopádně, já jsem  se taky uvolnila a zapomněla na všechno okolo sebe. Samozřejmě jsem ovšem nevypadala tak dokonale, jako oni v těch filmech, ale bylo mi fajn. Do té doby, než jsem přišla domů, celá mokrá, s mokrými notami od klavíru a nezjistila pár důležitých věcí, které mi zkazily večer. 


No, co ještě říct? Opravdu vás nechci zahlcovat těma svýma ukrutně dokonalýma zážitkama, jelikož byste si pak mohli připadat méně cenní, nebo tak něco. A to bych opravdu nechtěla. Pak bych se kvůli vám cítila strašně provinile a to já nechci. Vážně, nechci se cítit něčím vinná. Je to hnusnej pocit. 

Takže abyste si nepřipadali méně cenní, budu tedy radši mlčet. Svoje názory, zážitky a nicotné pocity si nechám pro sebe, budu je v sobě dusit dalších pár let a možná je pak někdy - na pokraji šílenství - vykřičím do světa a zblázním se úplně celá. To je... docela pesimistická budoucnost. Takže optimista zřejmě nejsem. Chjo

Škoda.

Chtěla bych růžové brýle, chtěla bych ten zkreslenej pohled na svět.

Chci se tvářit jako debil a být šťastná. Jenomže nemůžu... Nemůžu, nemůžu, nemůžu.

Není to fér!

Citově vyřízená
podpis
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama