Bůh mě má rád...!

6. october 2010 at 21:43 | Fou |  Útržky života
Začínám věřit, že se zázraky dějí. Opravdu. Od dnešního dne zřejmě vážně začnu věřit v zázraky a nějaký to vyšší dobro. Jelikož, dámy a pánové, naše krásná, oblíbená a všemi uznávané spisovatelka, dneska dostala za JEDNA z předmětu, která jí nemá rád a který naopak i ona nemá zrovna moc v lásce... Jenže - kdo by měl rád chemii?!


Ano, ano, je to tak. Vaše pisatelka se teď považuje za rozhodně chytrou, jelikož - tralala - má jedničku z chemie! (Je jí samozřejmě jasné, že tu další písemku posrala, ale nekažme tu radost...) Opravdu hodně mě to překvapilo, jelikož co se týče známek z chemie, minulý školník rok se pohybovaly na stupnici tři a níž - hezky řečeno a ještě s určitou nadsázkou. Jenomže ta hnusná, podlá a nikým nechtěná chemie mě prostě nebaví. Je složitá, o ničem a ještě k tomu na ni máme zlou, hnusnou a pomstychtivou učitelku, která po nás hází hodinkami a mlátí třídnicí - nekecám! Taktéž naprosto nechápu, k čemu mi vlastně tak chemie v budoucnu bude, jelikož si opravdu nedokážu představit, že bych například šla, šla a šla a narazila na prstýnek ze stříbra a teď začala vykládat, že značka stříbra je Ag, že je v tolikáté a tolikáté skupině a kdysi cosi... Ne, tuhle budoucnost nechci zažít!

Dnešek se celkově povedl. Měli jsme psát tři testy. Nutno dodat, že jsem se žádný z nich neučila, ale alespoň jsem projevila snahu a udělali si krásné a úhledné taháčky, což se u mne považuje za něco jako učení. Ze tří testů jsme ovšem psali pouze dva - díky bohu za ztracené biologické testy! - z čeho jsem alespoň jeden napsala na dvojku - zlatý tahák do francouzštiny! Kdežto diktát z češtiny na velká a malá písmenka už tak hezký zaručeně nebude. Vážně to nechápu. Mám pocit, že s přibývajícími léty se stává čeština složitější a složitější! Kde jsou ty doby, kdy stačilo vědět, že se vlastní jméno píše s velkým a toť vše? Teď se vážně bojím spát nějaká slova, jelikož mám strach, že to napíšu špatně - buď s malým, nebo naopak velkým...

Taktéž jsem dnešní den přežila dvouhodinovém sezení u klavíru - komorku a pak svoji vlastní hodinu klavíru. Podotýkám - opět - že není čas, takže jsem se na noty a jim podobným šaškárnám ani nepodívala, ale jak se zdá, štěstěna je na mé straně a učitelka mě prakticky chválila. Když jsem ovšem něco pokazila, řádně mi to vysvětlila - a já nepovažovala za nutné říct jí, že to stejné mi vysvětlovala i minulý týden a jen moudře přikyvovala - a jelo se dál. Vlastně možná už byla vynervovaná a vyvztekaná z těch děcek přede mnou, nebo alespoň z T., kluka, který letos absolvuje a na klavír vlastně kašle. Donutila ho k tomu máma a on jen čeká, až skončí tenhle rok a hurá!, bude mít od klavíru pokoj. Mám štěstí, že na ten klavír kašle, jelikož oprati němu to u mě vypadá alespoň tak trochu, že jsem na ten klavír hrála...

Takže celkově se dnešek povedl... Dokonce jsem začaly s kamarádkou plánovat společnou oslavu našich narozenin, jelikož se to kvapem blíží! Ano, ano, ANO! Vaše pisatelka bude slavit x-té narozeniny! Očekává od vás strašně moc dárečků a přání toho nejlepšího do dalších let! Slyšíte?! Plánuje oslavu ve velkém stylu, kdy pozve jen ty nejlepší z nejlepších, koupí šampus a bude se celý večer cpát brambůrkami a smát se všemu, co bude vtipné! (No nezní to úžasně?)

Zrovna jsem si vzpomněla na to, že zítra píšem a ájiny…
takže nic, musím jít.
Příjemný večer přeje Fou!
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement