Říkali mi: "Kde je život, je naděje."

27. september 2010 at 17:17 | Fou |  Polemizuji!
naděje

Tento článek byl původně napsán do Tématu týdne, ale jelikož jsem strašnej blb, propásla jsem to. No nic...
Ano, ano, ano. Tolikrát jsem to slyšela! Lidi, hlásající ona slova: "NADĚJE UMÍRÁ POSLEDNÍ!", "VŽDYCKY JE NADĚJE!" a pár dalších takových vět, které ve mě vzbuzovali... - ach, panebože - NADĚJI!



Ach, vaše cynická, sarkastická, často nic neříkající Fou je zpět a teď s článkem na téma týdne NADĚJE. Opravdu nevím, zda mám plakat, nebo se smát. Kdybych mohla, zvedala bych ruce k nebi, protáčela oči a s naprostou zoufalosti křičela: "Proč mi to děláš?!" Tím ovšem nechci říct, že věřím v Boha, ani nechci zavádět řeči na něco jiného.
Ale abychom se vrátili k původnímu tématu, tedy naději. No, opravdu nerada na to poukazuji, ale jak se zdá, v životě lidí je slovo naděje (její pojem) velice důležitý. Zřejmě, řekla bych, to označuje nějakou dobrou věc, ve chvílích, kdy jste na konci... čehosi. Naděje je něco, čeho se člověk skálopevně drží, věří to a doufá, že se mu někdy stane něco dobrého. No, jinak řečeno, doufá.
Ach, vy nebozí pozemšťané! Ráda bych vám řekla, že život opravdu není tak lehký. Ano, samozřejmě, možná tu existuje nějaká hodná slečna, která vládne kouzelnou mocí, ostatní jí říkají Naděje a ona sem tam mávne svojí kouzelnou hůlkou a vykoná něco dobrého, něco v co doufáte, v co věříte... samozřejmě, možná - MOŽNÁ (vidíte ty velká písmena?) - tu něco takového je. Ale přiznejme si to, je pouze patnácti procentní možnost, že se něco takového za život stane právě vám. Slyšíte? Vám! A patnácti procentní možnost (a to jsem ještě optimista)! 
Kdesi jsem slyšela, že naděje je tu jen proto, aby ukolébala naše duše. (Ach, jděte pryč s těmi otázkami, zda věřím, že člověk nějakou duši má! :D) Abych řekla pravdu, souhlasím s tím. Je to zřejmě tak. Jako například v případě nějakého... prince, která má právě před sebou pětihlavou saň, která se ho pokouší dostat pod drn. A jelikož náš princ je snílek, snaží se ukolébat sám sebe, že mu přijde na pomoc ozbrojená armáda, nebo nějaká hodná čarodějnice, nebo že si to saň rozmyslí a půjde si pro něco jiného... nebo něco takového. Takový ten poslední plamínek naděje, kdy snad člověk doufá, že se na něj usměje štěstí a on to přežije. Ach, jaké je pak to zklamání, když náš princ je sněden a krutě požvýkán naší pětihlavou saní a následovně polknut a usmrcen nechutnými žaludečními šťávami naší sani. (Jak nechutné!)
Jinak řečeno, naděje neumírá do té doby, dokud je onen člověk ještě na živu. Dokud žijeme, doufáme - zatraceně hodně doufáme - že se něco stane. Hm-m, zákon... schválnosti?, a tak nějak celkově další hnusné fyzické i nefyzické zákony, prostě existují a přání lidí - prožít nádherný a ničím nerušený život - se pravděpodobně nikdy nesplní. Proto se snad lidé upínají ke snům, nebo k naší nádherné naději. A jakmile se ocitnou na smrtelné posteli, zřejmě všichni pak pochopíme, že... život je zatracená svině.
Ach, někdy si říkám, že život cynického realisty je o tolik jednoduší!
A samozřejmě to ve většině případech nemyslím vážně.
Troufám si říct, že život by byl o hodně těžší, kdyby člověk neměl něco jako sny a naděje. Pak by se ještě častěji propadal do deprese a jí podobných stavů, a život by pak už nestál za nic. Je fajn, když se člověk někdy zastaví, zasní se, nebo zadoufá, že je ještě nějaká naděje, že se něco stane. Že se cokoliv stane.
Ano, připouštím, že i já to někdy udělám. A taky přiznávám, že mi po tom není líp, ani hůř, ale cítím se tak nějak smířená se vším okolo... A taky vím, že alespoň nejsem divná, jelikož každý člověk uvnitř sebe nosí nějakou naději... na něco lepšího. (Nepopírejte to! Vím to o vás!)
Součástí každého člověka je doufat. Mít naději, mít něco, v co můžeme věřit, doufat... No, nerada to říkám, ale ten kdo takoví není, je divný! (Ach, je mi naprosto jasný, že jsem právě teď narušila tu... filozofickou chvilku. No nic, měli by jste vědět, že nedokážu být pořád vážná.)

Takže, pro dnešek končím... Zase jsem ze sebe něco vyplácla - ach, díky Bohu za to! Svůj úděl jsem splnila... nějaký plky o naději napsala. Zasloužím si pochvalu!
A jelikož můj článek končí, připojiju tentokrát jeden citát, abych to tak nějak uzavřela...

Naděje znamená věřit tam, kde by bylo snažší pochybovat.
                                                                               Jean Wasserman McCarty

S láskou, vaše Fou!
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement