Naše malá premiéra...

11. september 2010 at 20:50 | Fou |  Témata týdne.
Premiéra

Ach! Jak já miluju Témata týdne a jejich originalitu a to, jak si člověk může vybrat, zda bude psát o tom, nebo o tom, popřípadě o tom, ve smyslu poprvé. Ach, opravdu nevím, co na tohle téma pořádně napsat.

Podle mě, slovo poprvé, vystihuje zážitek, který bychom si měli pamatovat i na naší smrtelné posteli. Prostě něco, na co si celý život budem pamatovat a vzpomínat na to, jak jsme byli mladí, naivní, plní snů..., jak jsme zažívali svoje poprvé - jakákoliv poprvé. 
Jenomže někdo má - například já - opravdu špatnou paměť a nemusí si pamatovat všechno, samozřejmě. (Ale to odbočuji.) Co takhle celkově můžu říct o poprvé... snad i o svém poprvé - jakémkoliv. No, abych řekla pravdu, některá svoji poprvé si nepamatuju. Například si nevzpomínám, kdy mě naši vzali poprvé do zoo, ani když jsem šla poprvé do školky, nebo do školy. Na svoje prví hračky, nebo kamarády a podobně už tuplem ne. Moje paměť zřejmě zastává názor, že tohle není až tak důležité, takže si to pamatovat nemusím...
A přesto si myslím, že právě tyhle ty naše malé životní premiéry bychom si měli pamatovat. A pak na ně s radostí a s nostalgií vzpomínat a věty začínat: "Tenkráte...", či "když jsem byl mladý..." Ale jak se zdá, některé mozky nefungují jak mají a naše poprvé prostě z naší pamětí odstraní (pro nechápavce se tomu říká zapomínání).
Možná si z našim poprvé z našich dětských let snad něco pamatujeme, zažíváme pak takové to nepříjemné deja vu, kdy říkáme "na tohle si vzpomínám", nebo tak něco, ale přesto... Sama bych byla ráda, kdybych si mohla vybrat všechny svoje poprvé - všechny svoje malé životní premiéry a  užít si je. Zavzpomínat a zasmát se. 
Hm-m, abych to tak nějak pobrala filozofickým způsobem, řeknu, že každý den je nový začátek, každý den je naše malá premiéra a přes to všechny tyhle ty malé premiéry končí v zapomnění. Není v lidské povaze, aby si pamatoval všechno, což je mi tak trochu líto, jelikož... sakra, hrozně ráda bych zavzpomínala na všechno, co jsem kdy řekla, nebo udělala (opakuju se, že? :D). Nejhorší ovšem na tom je, že se zapomínají spíše ty hezké poprvé, svoje škaredé poprvé si snad pamatuju vždycky.
Například svoji poprvé s alkoholem. Tenkrát jsem se tak ožrala, že z toho mám okno a nic si nepamatuju - tedy kromě toho otřesného pocitu, matných záblesků a příšerné opice den na to. Ale například svoje poprvé... hm-m, když jsem například šla poprvé do školy? (Ne že by to byl hezký žážitek, ale něco hezkýho na tom být muselo.) S naprostou jistotou můžu říct, že na ten den se nepamatuju v žádném případě. Možná si tak vybavím svoji učitelku v první třídě, ale jaké jsem měla kamarády? S kým jsem seděla? Ne... Tohle si prostě nepamatuju.
No, abych pokročila dál.
Snad při slově poprvé si každý vybaví i slovo sex, jelikož to, jak se zdá, má být vždycky ten nejzapomenutelnější zážitek ze všech. Taková ta premiéra, na kterou se pak jisto jistě pamatujete až do smrti.  A nebo první pusa, prví opravdová láska, první opravdický kluk... obecně se má zato, že když něco souvisí s láskou, cigaretami, alkoholem, že si to člověk bude pamatovat vždycky.
Kdy vykouřil svoji první cigaretu, kdy a s kým si dal první pusu? Francouzák? Kdy poprvé okusil alkohol? Ach, sakra... tohle všechno by jsme si měli pamatovat. Nebo náš pořádný první pláč - který jsme si uvědomovali, náš pláč v plenkách s tím asi nemá nic společného.
No, ráda bych řekla, že... nebudu zabíhat do podrobností mého života, ale ano, většinu z těhle zážitků si pamatuji (neřeknu, že všechny, páč... no, mlčím). A snad si je pamatuji proto, že to byly premiéry, kterými - jak by řekli ti, co ještě ničemu nerozumí - vstupuji do dospěláckého života. Nebo tak něco. Jelikož když si člověk třeba poprvé zapálí, zřejmě má naprosto jistý pocit, že teď už je dospělák. Nebo když se poprvé napije, taky si myslí, jak je dospělý! Či když dostane pusu, nebo se dokonce s někým poprvé vyspí - to pak má pocit, že může mít sex se všemi, jelikož už není panna (panic) a má nějaký zkušenosti! 
Ach... co na tohle říct? Ráda bych všem mladým lidem řekla, že tohle nejsou jejich vstupenky do světa dospělých (tedy, já mám co říkat, ale uvědomuju si to). To, že si zapálíte, napijete se, nebo si někde s někým užijete neznamená, že jste dospělý. Znamená to, že jste snad i pěkně natvrdlí, pokud si to myslíte a pokud to všechno chcete udělat a vyzkoušet. 
Osobně říkám, že budete pořád stejní. Po cigaretách snad možná zaženete hlad, možná budete spokojení sami se sebou, ale dospělí nebudete ani náhodou. Po alkoholu budu tak maximálně opilí a ráno budete mít pořádnou kocovinu. Ale pořád to budete vy a pořád nebudete dospělí a možná ani "dospělejší". A po sexu... Pořád to budete vy. Možná budete mít zkušenosti, ale nebudete tak dospělí, jak si myslíte.
Ale to jsem jaksi odběhla od tématu, že? :D
Nechtěla jsem nikomu mluvit do života!
Ach, má pusa nevymáchaná, zřejmě budu muset příštích pár hodin pořádně mlčet...  
Vraťme se tedy opět k našim malým premiérám... K našim malým poprvé. K našim, řekla bych, začátkům něčeho dalšího. Vždycky je něco v životě poprvé, vždycky se v životě stane něco poprvé, možná i naposled, ale vždy tam je naše malá premiéra. A bez toho, jak o sobě člověk tvrdí, že je zkušený, i on si zažije někdy svoje poprvé, svoji malou premiéru. 
Snad proto bych chtěla zdůraznit, že si protichůdné pocity při jakémkoliv poprvé zažili všichni. A mě například někdy pomáhá, když si uvědomím, že například nejsem jediná, která si tohle někdy musela prožít, že nejsem jediná, která si musela prožít svoje poprvé - jakkoliv a jakékoliv  - a že ti, co jej taky prožili jsou pořád tady. Stejní, staří, mladí, ale pořád to jsou oni. 

Jak tak na to koukám, vůbec se mi to nezdá (:D). Chtěla jsem dát nakonec článku nějakou chytrou myšlenku, která by to všechno vystihla - můj geniální nápad - ale jaksi se z toho nemůžu vyhrabat, jelikož... Tohle mi nikdy nešlo! :D Dobře, pro dnešek končím, jelikož vážně nevím, co bych řekla. Asi to tak nějak nesplnilo představy ohledně článku na Téma týdne Poprvé, ale... nemůžu být prostě dokonalá, že! :D
Ale na konec článku bych tedy strčila básničku, na kterou jsem narazila (samozřejmě i s odkazem na autora, snad mi promine), jelikož je... krásná! A alespoň ta nějak souvisí s Poprvé… :D

Poprvé v životě
Slavík ve křoví vesele zpívá,
poprvé za život cítíš se živá.
Mlha se pomalu z údolí zvedá,
poprvé za život cítíš se mladá.
Černá s bílou v obzoru splývá,
poprvé za život cítíš se  zdravá.
Slunce prostívá sem z čista jasna,
poprvé za život cítíš se krásná.
Jen milé věci život ti chystá,
poprvé za život cítíš se čistá.
Osoba zmizela, ta co tu byla,
poprvé za život cítíš se milá.
Žádná snaha už nebude marná,
poprvé za život cítíš se volná.
Už na tvé jméno nezbyla špína,
poprvé za život cítíš se jiná.

Takže závěr bychom měli.
Vaše Fou! :D 
(Autorka básničky - Joni
 

1 person judged this article.

Comments

1 iSaid iSaid | Web | 11. september 2010 at 21:22 | React

neskutečně pěkně napsané

2 Fou Fou | Web | 12. september 2010 at 14:18 | React

[1]: Děkuju. :-)

3 Zuzulin Zuzulin | Web | 14. september 2010 at 16:45 | React

Krása. Článek nadchl..Pravda..:)

4 adel adel | Web | 15. september 2010 at 10:33 | React

Ahoj môžem si ťa pridať medzi svoje obľúbenéstránky?

5 Fou Fou | Web | 15. september 2010 at 20:21 | React

[3]: Díky ti! :)
[4]: Bude mi ctí! 8-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement