Huhuhu, checheche, chichichi, chááááá! Jsem tu!

26. september 2010 at 20:23 | Fou |  Neexistující slova.
žvejka

Tadá! Tak jsem po dlouhé době si opět rozpomněla na svůj blog. Ne že bych na něj nemyslela denně, ale až dnes - DNES - jsem si našla čas otevřít editor a dokopat se k tomu, abych zde něco napsala. Takže...

How long how long will I slide...

Abyste věděli, nezahálela jsem! Celý - celičký týden jsem jaksepatří pracovala, učila se, makala, učila se a užívala si toho malého zbytku volného času, který jsem pak měla pro sebe. Někdy na začátku týdne jsem se taky vyhrabala z depky a z toho, že já...  a všichni okolo mě nejsme dokonalí a že život je zatracená svině. Hned na to jsem upadla do letargie a užívala si toho, že naprosto všechny okolo sebe ignoruju. Zahrabala jsem se kamsi do sebe a vylezla jsem ze své uliti až někdy včera večer.
Takže jsem jaksi opožděná… Ale k tomu, co se tak vesměs stalo.
Myslím, že to bylo v pátek, kdy M. (jedna z mých kamarádek) nadhodila, že je asi divná, jelikož nemá žádnou opravdovou - tu nejlepší - kamarádku. Načež jsem jí odpověděla, že není jediná, jelikož ani já - přestože jsem měla kdysi pocit, že jsem takovou osobu našla - nemám svoji nejlepší kamarádku. 
Nevím, co je na tom pravdy, jestli člověk, který nemá svoji opravdovou kamarádku, je divný. A, abych řekla pravdu, někdy... hm-m, někdy bych chtěla jít se svojí kamarádkou a povídat si jen tak nezávazně, mohla se na ni spolehnout, mohla s ní dělat... cokoliv by nás bavilo. Jenomže ve skutečném světě to takhle nechodí. Všude, kam se podívám, jsou pomluvy, špína... a prostě jen málo dobrý věcí. 
Taky jsem zjistila, že všem ukazuju jenom svoji jednu tvář. Teda dvě. Jednu doma, jednu ve škole. Doma jsem tichá, zamlklá... většinu dne pak trávím někde venku, nebo ve svým pokoji a snažím se být něco jako šedá myš. A ve škole... Tam se směju... bavím se a snažím se si užívat - jakkoliv. A přesto všechno tohle nejsem já.
Když jsem naprosto vážně před kamarádkami prohlásila, že se často nad něčím zamyslím, že často propadám... od takových menších depek, koukali se na mě nechápavě. Nevím... často si myslím, že snad nejsem taková - tichá, divná - a možná se snažím ze sebe udělat někoho jinýho. Ale zdá se, že se mi to nedaří. Ach... chtěla bych mít dokonalý život. Ale jak se zdá, k dokonalosti to má daleko a já opět upadám do divné, netečné nálady, což je špatně, takže... STOP!
Úsměv, úsměv, úsměv, prosím!
Pro všechny vyznavače peprných souhlasů - pozor! Mezi našemi řadami se teď rozléhá nový souhlas, skládající se z citoslovce a oslovení! BŮŮŮŮŮŮŮŮ, PIČO! Nechci být sprostá, samozřejmě, že ne, ale když to na mě nečekaně vybalila kamarádka - na otázku, zda má v pátek čas, bylo to překvapení. Takže pokud budete s něčím souhlasit, musíte BUČET! Jasný? :)
Tím samozřejmě nikoho do ničeho nenutím... ale je opravdu zajímavé, kam ta mládež spěje a já jen čekám, kdy se podřeknu a odpovím tak na nějakou otázku našim. To bude opravdu sranda. Jak jinak, že.

Stranger things could never change my mind,
I've got to take it on the otherside,
Take it on the otherside...

Pokud by vás to zajímalo, uchvátila mne jedna hláška jako potisk na tričko - Já neumírám, já tak žiju! K tomu byl dodán vtipný obrázek - přesně si ho teď nevybavím, ale celkově to působilo velice komickým dojmem! :D tak si říkám, že tak nějak zní moje motto. Já prostě neumírám, já tak žiju. 
Myslím, že si to vážně nechám udělat jako potisk na nějaký tričko. Opravdu by se mi to hodilo...
No, každopádně jsem si řekla, že vás nebudu zatěžovat nějakými slohovkami... 
Tím bych asi měla skončit… Ale neskončím.
Pokud by vás to zajímalo, byla jsem - nevím jakým dočiněním - v jednom záchvatu čehosi označená jako osoba dokonalá. Ne, že by mě to netěšilo, jak jinak. A z toho pak vznikl návod, jak být dokonalý. V přepisu zní asi takhle: 

JAK SE STÁT DOKONALÝM!

1.      Buďte jako já!
2.      Nebuďte jako ostatní!
3.      Snažte se působit jako já!
4.      V žádném případě se ovšem nesnažte působit jako ostatní!
5.      Smějte se stejným věcem jako já!
6.      Dělejte stejné věci jako já!
7.      Poplačte si nad stejnými věcmi jako já!
8.      ... Chovejte se jako já!
9.      Bavte se se stejnými lidmi jako já!
10.    BUĎTE JAKO JÁ!
Naprosto spolehlivý návod!

Myslím, že těm chytřejším dojde, že je to naprostý nesmysl. Těm pomalejším říkám, ať se o to nepokouší. Dopadli by jste zatraceně špatně, pokud by jste se snažili být jako já. Věřte mi, zkoušela jsem být já... Jsem na tom hodně špatně.
Ach... už mě přestává plácat tady o ničem. Myslím, že pro dnešek jsem vás unudila dost... :D 
Takže, milé děti, dneska končím...
Jdu smrdět jinam!
Posílám spoustu pozdravů z Plpákova! Pá!
Vaše Fou!
Úsměv, úsměv, úsměv, PROSÍM!
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement