Dear mom...

18. september 2010 at 18:10 | Fou |  Something
mom

Drahá maminko,


Někdy si opravdu přeju, abys byla jako ostatní mámi. Abys denně neproseděla většinu dne nad cigaretou, kávou a pěknou řádku metrů od nás, tvých dětí. Někdy si přeju, abys měla špetku pochopení pro to, co děláme, abys nás v tom alespoň krapku podporovala, abys nám věřila.
Někdy si zatraceně hodně přeju, abys byla jako ostatní mámi.
Neříkám nic na tvoji cigaretovou závislost. Na to, že je to to jediné, co tě zřejmě dokáže uklidnit. Neříkám ani nic na svůj vlastní pocit o tom, že bez cigaret bys zřejmě nikdy žít nedokázala, kdyžto bez nás, tvých dětí? Určitě by to bylo o tolik snazší, že?!
Už neposlouchám tvé věčné výmluvy na to, že s tím už přestaneš. Že přestaneš hulit jak nějaká továrna, že toho opravdu necháš, jelikož vím, že to bez toho nedokážeš žít. Jelikož bez tvých cigaret bys byla ztracená, polapená… svojí rodinou, že ano?
A to bys, milá maminko, asi nepřežila.
Mlčím vždy, když mě seřveš. Mlčím, když mi nadáváš, že neumím nic pořádně. Mlčím, když na mě řveš, křičíš, nadáváš, že ty jsi v mých letech uměla tolik věcí! Mlčím a snažím se sebrat, když mi říkáš, že bych se měla víc snažit. Snažím se kvůli tobě i zlepšit angličtinu, jelikož když jsem se naposledy o něco anglicky snažila, seřvala jsi mě, že nic neumím.
Snažím se a čeho dosáhnu? Toho, že mi řekneš, že bych se měla ještě víc snažit. A přitom koukáš do své kávy a na svou cigaretu. Nekoukneš se mi ani do očí.
Nestojím ti za pohled…?
Zavírám oči nad tím, když křičíš na sestru a bratra. Snažím se ignorovat někdy tvé přehrané puntičkářství, co se tvých dětí týče. Snažím se v tobě často vidět nějakou dokonalou mámu, která by mě chápala, která by mi věřila.
Už ani nic neříkám nad tím, když mi nechceš dát peníze do školy, jelikož mi nevěříš, že je opravdu do té školy potřebuju. Neříkám taky nic na tvůj slib ohledně kapesného, který se ne a ne vyplnit. Neříkám nic nad tím, když mi nechceš koupit věci, které opravdu potřebuju.
Jelikož já už vlastně neříkám nic.
Pokouším se přežít tvé prudké změny nálad, kdy jsi někdy veselá a hned na to zase rozčílená… nepříčetná. Snažím se ti být dobrou dcerou, snažím se… sakra hodně se snažím. A co mi řekneš? Snaž se víc, a přitom se díváš bokem. A neodolatelný pocit ztráty, smutku a zlosti hlodá někde uvnitř mě a někdy si opravdu hodně přemáhám, abych ti neřekla, jak tebou často opovrhuju.
Samozřejmě, vím, že i ty se snažíš, že nikdo není dokonalý, ale… co jsem? Tvoje dítě, které často toužím po tom dokonalém americkém vztahu, jaké jsou ve filmech. Kdy se matka s dcerou často baví, kdy se smějou stejným věcem, kdy matka na dceru nenadává, nekřičí, nevyčítá jí všechno, kde matka dceři věří a neobviňuje ji z věcí, které ve skutečnosti nejsou takové, jaké se zdají.
Toužím po tom zatraceným sentimentálním vztahu, kterého se nikdy nedočkám…
Něco se ti ovšem musí přičíst. Tvoje povaha… taková ta… však víš, vůdcovská povaha. Možná i nějaká povaha mámi tří děti, kdo ví. Jestli mám být upřímná, mami, tak jenom jedinkrát jsem si tě vzala za vzor. Jenom jedinkrát, v jediném okamžiku, jenom jednou jsem se na tebe koukla, jako na sebe, na svoje budoucí já… Možná se koukla na tebe, jako na svůj vzor, a ve chvíli, kdy to vypadalo, že naprosto bezmezně propadnu cigaretám… víš, co jsem si řekla mami?
Koukla se na tebe, jak sedíš u zadního stolu, v ruce máš kafe a cigaretu, a řekla si ne. Nechci dopadnou jako moje máma. Nechci utíkat ven s kávou v ruce a s cigaretami v kapse. Nechci utíkat do stejného světa, kde se tak často uzavíráš.
Jenom jednou jsem se na tebe tak koukla. A ten pohled stačil na to, abych si řekla, že cigarety nejsou všechno. A jak ráda bych ti tohle řekla a čekala, zda hodíš cigarety do popelnice a půjdeš domů… k rodině. Jenomže… už nikdy bych nechtěla opět zažít ten pocit zklamání, kdy jsem zase zjistila, že sedáš vzadu a opět kouříš…
Kuř si, pij, sedej si, utíkej si jinam, mami.
Nikdo není dokonalý. Ani ty, ani já, pravda.
Ale víš co?
Já se na rozdíl od tebe o tu dokonalost alespoň pokouším. Ty… ty jen sedíš a koukáš, jak život okolo tebe uplyne… a snažíš se být mámou.
A… Upřímně?

Nejde ti to, mami...


Omlouvám se, ale musela jsem se vypsat.
Fou

 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 iSaid iSaid | Web | 25. september 2010 at 13:41 | React

neskutečně smutná věc, pokud je to pravda, nezávidím :(

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement